Být celý den o hladu není bůhvíjak příjemná činnost, zvláště pokud tak člověk činí ve společnosti svých dobrých kamarádů. Je-li však odměna za takovou zkoušku ohněm dostatečně lákává, dají se veškeré obtíže překonat. Výstup na Sněžku s veškerým servisem takovou odměnou nepochybně je a Zuzka si ho naprosto zasloužila.

Výstup nebyl rozhodně jednoduchý. V jednu chvílí jsme při traverzování dlouhého ledovce (bez maček a cepínů) hazardovali se zdarem výpravy, mocný strážce hory však tentokrát stál na naší straně. Na hřebeni, kde jsme se hlavami zlehka dotkli oblaků honících se na nebi jak smečka divokých psů, se nám naskytl magický výhled na druhou stranu Krkonoš. Nekonečně se táhnoucí polská rovina nás očarovala svým klidem ve srovnání s neklidným horstvem okolo nás.

Vrchol se blížil a rozhledna se pomalu vynořovala s mlhy. Drželi jsme se řetězů na kamenitých stezkách a opatrně se plazili po ledem obalených balvanech. Jsme na vrcholu! Chvilička oddychu s krokodýlí bagetou a hřejivými paprsky slunce na tvářích. Setkání s horským trolem (zachráncem ztracených žen) a hromadné foto. Poté pomalý sestup přes Růžovou horu. S klesající nadmořskou výškou paradoxně přibývalo sněhu, dole na loukách však již vládlo jaro. Závěr výpravy ještě poznamenal intenzivní liják, ale nadšení z výpravy nijak nepoznamenal.

Tečkou za krkonošským dobrodružstvím byla zastávka v legendární restauraci U Červínků. Krkonošské kyselo na úvod bylo "conditio sine qua non" a zcela splnilo naše očekávání. Sladkokyselá polévka s rašelinovou stopou sušených hub jako entreé příjemně naladila a probudila naše chuťové pohárky z dlouhého zimního spánku. Poté jsme již pokračovali odlišně. Zatímco Radomír zvolil tradiční segedinský guláš výtečně zjemněný domácí smetanou, Karel pojal hlavní chod experimentálně a objednal si Jerryho plátky. Ty rovněž rozhodně nezklamaly, jednalo se o regulérní pláty velikosti standardního talíře, které kuchař umně zalil pozoruhodnou pikantní omáčkou hnědé barvy. Žádné ÚHO, přátelé, ale veskrze mistrovské veledílo!

Triumf však držela v ruce Zuzka schovávající se za horou masa, zelí a jakýchsi bramborových válečků vábivých tvarů. Ta porce by s přehledem nasytila třídu prvňáčků ve školní jídelně! Zuzka však nekapitulovala a po zdolání této kuchařovy vizitky si s grácií poručila horké borůvky s vanilkovou zmrzlinou. Se rtíky fialovými k nepoznání připomínala medvědici zatoulanou v hustém borůvčí a libující si na tmavých bobulích. "Už nemůžu", povzdechla nakonec a rezignovaně pozorovala vrchního vzorně plnícího své povinnosti, jak odnáší zbytky lesních plodů. 598 Kč na účtu lze rozhodně považovat ze cenu více než přiměřenou tomuto mimořádnému kulinářskému zážitku.