Když oslavy Dne vzniku České republiky vyjdou na pátek, je to ideální čas na výlet. Karel mě ráno vyzvedává v Mlčechvostech a hned frčíme malebnou krajinou Českého středohoří na "Sever". Jelikož je to pro něj již rutinní cesta, nikde nebloudíme a ve stanoveném čase vyzvedáváme mezi kláštereckými paneláky Mišku a Lukáše. Naše čtyřčlená výletnická parta je kompletní a tak za slunčného počasí míříme zvláštním územím mosteckých dolů k našemu hlavnímu cíli, zámku Jezeří.

Zámek je sice majestátní a má zajímavou polohu, ale trochu to kazí fakt, že se rozkládá na kopci přímo nad jednou z hnědouhlelných pánví, "Dolem československé armády". Pohled od zámku na tuto zpustošelou jámu je zvláštní, ale vidina toho, že se zde jednou bude rozkládat malebné jezero, je vlastně optimistická a třeba se mu vrátí i původní označení "de Lacu" (z Jezera).

Původní hrad byl od svého založení ve 14tém století několikrát dobit, zničen, přestavěn na zámek, vypálen a zdevastován. Pro svou výhodnou polohu byl v držení i Jiřího z Poděbrad, Lobkowiczu, ale třeba za války SS a posléze i československé lidové armády. To vše i fakt, že se na místě kde zámek stojí, mělo těžit uhlí, vedlo skoro k jeho skáze. Naštěstí se zatím tak nestalo a my můžeme koupit vstupenky a před hlavní prohlídkou "zdevastované rujny" zkouknout expozici strašidel a čarodějnic v místních sklepích. Zajímavé pojetí pavouků v barevných světélkách, ale co, hlavně že se to líbilo dětem.

Po malé sváče z krabiček vyrážíme přes rozpadající se dřevěné dveře do vnitřních prostor. Ano, všude je vidět, že dát tyto prostory do rozumného stavu bude hodně náročné, ale zas je všude vidět snaha to do toho stavu dát. Z rozbouraných chodeb se dostáváme do hezky předělaných místností, sálů a třeba i do kostela. Ano, v tomto do tvaru "H" stavěného zámku má jedno z hlavních míst nádherně nasvícená dvojpatrová místnost sloužící k náboženským účelům. Užasné a klobouk dolů před tím, kdo to takto navrhl.

Vyhodou je, že veškeré vybavení zámku není původní a tak můžeme přijít do bližšího styku s exponáty, aniž by milá průvodkyně něco namítala. Není problém v loveckém salonku podrbat sokola za uchem, prolistovat partiturou v koncertní síni nebo rádoby odzkoušet porcelánovou toaletu ;-) To vše nakonec vedlo k tomu, že to byla velice pěkná prohlídka a nezbývá jen popřát hodně sil do dlašího pokračování v rekonstrukci zámku. Při cestě k autu zastavuje u přístřešku se starými hospodářskými stroji, okukujeme a zkoušíme jak takový pluh nebo ručně poháněná hasičská stříkačka fungovaly. No, někdy je to pořádný rébus i pro dospěláky ;-)

Zpáteční cestu si ještě zpestřujeme zastávkou u Hazmburku. Poslední pokus o výstup na tento hrad se nám, kvůli tmě, špatnému počasí a hlavně zapadnutí jednoho člena posádky do kaluže, nezdařil. Ale dnes za krásného počasí přibržďujeme na opuštěné cestě na dohled od hradu a máme mnohem větší šanci dosáhnout cíle. Malebnou cestou vedoucí okolo polí a přes sady se od Míši dozvídám zajímavou informaci, že třeba už do Klášterce jezdit nebudou muset, že se blíží změna... no tak uvidíme, co se z toho vyklube. Pod kopcem, v ořechovém sadu dáváme sváču a hurá k hradu, což, jak u hradů dost často bývá, hurá na kopec! Abychom si tu cestu trochu zpestřili, tak na čedičové skále pod hradem zkoušíme malé horolezecké návyky a figle a pak už hurá na věž, pokochat se nádherou okolní krajinou, udělat pár fotek s Nicinou a rytířem Lukym a můžeme pomalu nazpět. Seběhnout dolů k autu a hurá domů z pěkného celodenního výletu.

Vlastik