Loňský čundr na sněhu nevyšel (co se počasí týče), ač leden, bylo nad nulou a sněhu ani vločka. Takže když letos meterologové nahlásili na pátek zimu a sníh, vzali jsme si den volna a vyrazili na Kokořínsko. Už cesta zasněženými silničkami slibovala víc než dostatečnou kompenzaci za loňský pokus.

Nespornou výhodou Kokořínska je nepřeberné množství míst vhodných k přespání. Vzhledem k počasí a všednímu dni jsme měli možnost volby, vyhrál Tisícový kámen. „Traduje se, že název je odvozen od události, ke které kdysi došlo. Vyhořel ovčín v blízké vesnici Obroku a údajně tisícovka ovcí byla schována sem pod převis.“ Nás bylo o něco méně, takže místa spousty.

Za největší slabinu lokality (kromě sposty lidí v sezoně) považuji absenci vodních zdrojů, což jsme tentokrát mohli řešit rozpouštěním sněhu. A navíc v 02:30 dorazil indiánský zásobovač s metrem piv!

V noci začalo pršet a oteplilo se, ráno nebylo po sněhu ani památky. Návrat do civilizace a čekání na evakuační vozidlo proběhlo již za zcela jarního počasí. Prostě dobré načasování.