Po úspěšné letní delfíní plavbě bylo jasné, že je třeba do konce sezóny ještě provětrat splašená prkýnka potažená gumou. Takže když přišel od Moniky s Petrem návrh na víkendovou plavbu na Mělnické vinobraní, nebylo proč se dlouze rozmýšlet. Start naplánován na pátek po 17h z Jiřic tak, abychom stihli komoru u Neratovic. Bez možnosti přepravovat delfínici Fínu složenou, nezbylo než naši skládačku nacpat do auta a vyrazit v předstihu s dětmi ve středu ke Sváťovi a tam ji předem složit na zahradě. Když se ví jak na to, loď se dá ve dvou složit za 3/4 hodiny. Mě to s dětmi trvalo víc jak 2x tak dlouho, občas jsme museli i rozebírat a znovu skládat :-o.

V pátek jsem předal (nespokojené) děti a mazal na půl pátou ke Sváťovi. Jen co jsem zahnul do Jiřic, uviděl jsem Fínu rozvalenou na valníku, mířící k řece. Monika s Petrem dorazili chviličku přede mnou, v jejich podání je loď na vodě za 5 minut. V půl šesté jsme mohli zamávat malému Lukynovi a vyrazit směrem po proudu. V plánu bylo stihnout plavební komoru Lobkovice před šestou, což klaplo a byli jsme proplaveni. Následoval rovný kus řeky skrz Neratovice s industriálními výhledy na areál Spolany. Zakotvili jsme v krásné laguně, oheň, buřty, stan.

V noci chladno, ale přízemnímu mrazíku jsme se těsně vyhnuli. Studené vody jsme si užili dostatek při naloďování, naštěstí od rána svítilo sluníčko, takže jsem zase brzy rozmrznul, částečně i díky pádlování. Se skoro padesátiletou dvoutaktní Forellou stále zápasím, takže část cesty jsem absolvoval uvázaný v bočně vedené sestavě. Posledního účastníka (strojníka a zkušeného lodivoda Štěpána) jsme nabrali před plavební komorou Obříství. Při čekání na proplavení seřídili zkušení mechanici volnoběh (+ předpokládám, že zvládli i generálku motoru včetně výbrusu válce :-), takže cesta do Mělníka proběhla bez problémů, taky to šéfoval Štěpán. Proplavili jsme i komoru Hořín, odpoledne jsme strávili na akci KVM Černé ovce v Lužci.

Po skončení akce přesun na Mělník, zakotvení na "Krabičkách", příprava na noc ("sklopil" jsem sedačky a postavil Fíně střechu, je třeba vyzkoušet spaní na vodě). Štěpán si přiblížil expediční vozidlo, takže varianta společné vášnivé noci naštěstí padla, sukně-nesukně :-). Z vyhlídky nás mezitím teleobjektivem fotil David, dorazil s kolegou a karavanem. Než jsme se stačili najíst a dát si první pivo (některé tradice zůstaly zachovány i po 13ti letech, co jsem tady nebyl), přišla zpráva od přítelky, že je tady také. Trvalo další skoro dvě hodiny, než jsme se všichni potkali na jednom místě. Zato jsme na něm vydrželi až do konce, pěkně hráli a nic nám tam nechybělo.

V neděli sice víc foukalo, ale i tak byl nádherný slunečný den, ideální na třívařičovou snídani. Na zpáteční cestu jsem zůstal sám, motor chytnul na druhé škubnutí a až do půlky cesty jel bez problémů. Před Obřístvím začal trochu cukat, na dohled od komory zdechnul, je super zůstat v na řece větru napospas.. a nešel nastartovat, ruka mi málem upadla. V komoře zkusil Petr nastartovat a na první.. pak to zkusil ještě několikrát.. potvrzeno, je to rukama :-o ! Takže teď ještě vyrobit a vyměnit podfukující výfukové těsnění v noze a příště .. vzhůru na palubu, dálky volají :-)