Ve dnech 25. - 27. září se konal zájezd na Mělnické vinobraní. Sešli jsme se podle programu mezi 16 a 17 hodinou u mě doma, kalil to ovšem fakt, že Agent byl pracovně zaneprázdněn, Marti$ nemohl ze zdravotních důvodů a Martin mohl až od soboty. Po nákupu jsme vyrazili v sestavě Stýf-Jana-Vlasta a Dejv-Kači-Katka. Bez větších problémů jsme dojeli do Bylochova, kde na nás čekal Koubas. Večer jsme se vypravili pěšky po státovce do Zakšína na točený G-éčko. Což o to, dobrý bylo, ale fakt, že zavírali v půl desátý mluví za vše! Tak jsme vyrazili v dobré náladce směrem na Tuháň, že se dorazíme tam.

Náš postup byl zpomalován různými úlety, jako třeba když se někteří jedinci schovávají v rákosí nebo polehávají na silnici. Ve tři čtvrtě na jedenáct bylo jasné, že to nestihneme, tak jsme uhnuli na polní cestu a zamířili na Bylochov. Polní cesta se pomalu vytrácela a závěr jsme šli po poli, taky jsme podle toho vypadali a měli čtvachtno v botech. Složili jsme se na Špejchar, jenom Vlasta šel spát pod stromeček ven - ale my se mu nesmějeme, že je divnej!

V sobotu jsme se vykopali kolem půl jedenáctý a jeli na Mělník. Zaparkovali jsme stroje u zahradnický školy a šli hledat Martina, který tam na nás měl čekat. Příjemně potěšila výše vstupného, činilo 15 korun pro studenty, a tak jsme zjistili, že jsme vlastně všichni studenti (ať již současní či minulí) a celkem ochotně zaplatili. Martina jsme nenašli, tak jsme si šli projít Mělník, že se potom pro něj vrátíme. Ani jsme ho nestačili projít celý a Martin našel nás, dobrým orientačním prvkem se ukázala moje bunda. Dali jsme si dvanáctku G-éčko (jak jinak na vinobraní, že?), k tomu párek a bylo fajn. Seděli jsme na náměstí na dlažbě, poslouchali kapelku Burma Jones a přešli na burčák. Nejdřív bílí, ale pak jsme s klukama zkusili červený a to se ukázalo jako to pravé. Do toho jsme různě cajdali, jedli a popíjeli burčák a pifko a bylo dobře. Protože bylo všude moře lidí a já měl dávat pozor na Kači, koupil jsem balónek a uvázal jí ho za tričko, takže byla vidět odkudkoli. Trochu to pokazil Koubas, protože dělal blbiny a bouchnul ho, tak se sebral a šel pořídit jinej.

Přikráčel s velkým růžovým blónkem, který byl ne náhodou pokřtěn jako falus. Kači se to sice moc nelíbilo, ale byla opět přivázána. Byli jsme se podívat na Rockové scéně, ale bylo to tam nějaký slabší, tak jsme se tam ani moc nezdrželi. K večeru už jsme byli celkem slušně načatí, já jsem měl například s Koubíkem půlhodinovej anglickej rozhovor a to na celkem slušný úrovni. V osum hodin jsme se natlačili na Soutok, aby jsme měli něco z ohňostroje. Abych pravdu řekl, moc jsme z něho neměli a taky byl dost slabej. Potom jsme tam našli stavební kolečko, tak jsme se vozili na kolečku až do té doby, než řidič Koub vezoucí Kači přehlídl chodce (taky je ale dost dobře možný, že se mu tam chodec Karel blbě přimotal) a byla z toho bouračka.

Večer tak nějak v pohodě proplynul, kolem půlnoci jsme se sešli u aut a pak jsme s Koubou a Vlastou vyrazili zpátky do centra dění. lidí celkem pomalu ubývalo, dali jsme si klobásku a prošli si naposledy celý areál. Celou cestu zpátky jsme zkoušeli lovit ještěrky na Phang Ama, ale nějak se nedali. U aut nás čekalo překvápko, protože tam nikdo nebyl. Tak jsme se zašili s Koubou do Drakouše a Vlasta šel spát ven. No, nebylo zrovna nejlíp, padla mlha, bylo nějak vlhko a zima. Kolem druhý dorazili ostatní a tak jsme se rozešli do "postýlek". Stýf s Janou v jedné škodovce, Martin s Káčou ve formanovi (proč mají ti nejmenší vždycky nejvíc místa?), já, Kači a Koub jsme se museli složit do druhé škodovky. Co budu vyprávět, moc se tam spát nedalo, sedačky se nedali moc sklopit kvůli Koubavi, tak jsem spal v polosedě s nohama skrčenejma na volantě.

Bomba. V noci byla slušná zima, ale trochu se to zadejchalo, takže to šlo. Dvakrát moc jsme toho nenaspali, a tak byl čas ještě škodit Stývovi a Martinovi na autech. V neděli ráno jsme se kolem půl devátý vydali shánět něco k jídlu, naštěstí v devět otevřel Vít, tak jsme si šlehli pár rohlíků s paštikou. Pak přišel nějaký borec, jestli by jsme ho neroztáhli, že mu to nechce nastartovat. Tak teda jo, že ho Stýf roztáhne na laně. Trochu drsný bylo, že to byla Tatra 613, vážila dvě a půl tuny a se škodovkou 120 pěkně zamávala. Jenže Stýf není žádný měkký prso, takže ho přesto přeze všechno roztáhl. Cesta do Prahy probíhala dost v pohodě, Kouba se staral o zábavu na účet za námi jedoucího Martina a Katky. Celá akce se zkrátka povedla a nikdo nelitoval, že se jí zůčastnil.

Ale aby to nebyl moc velkej slaďák, tři metry od baráku mi praskla hadice od vody a tak jsem jak bez hadice, tak bez vody a tudíž i bez auta! Ač jsem se snažil, tohle sám dohromady nedám. Ještě že to bylo asi poslední akce, na kterou se potřebovalo jet autem.

/4.10.1998 - za pár hodin jsme si s tím se Stýfkem poradili - měla potvora skoro 4 metry/