Už delší dobu byli kluci zvědaví na Milovice a na bydlení tam, tak jsme se dohodli na pátek 27. dubna 2001. V 11hod. mě vyzvedli v Lysé n. Labem a vyrazili jsme. Auto jsme nechali na Mladé před samoobsluhou a po nezbytném občerstvení jsme se vydali Lesní ulicí směrem k zajateckému lágru, co si za Milovicemi postavil Bruce Willis (natáčel Hartovu válku). Cestou jsme míjeli různé polorozbořené budovy, někde jsme zahlédli první náznaky obnovy.

Asi kilometr za posledními budovami, schovaný v malém údolíčku, se rozprostíral lágr. Pěkně velký, dřevěný, komplet obehnaný ostnatým drátem se strážními věžmi. Když jsme přišli blíž a fotili jsme se před bránou, měli jsme z toho takový divný pocit (na kopečku za lágrem bylo vidět krematorium - nebo jestli tomu říkali pece?). Pak jsme byli slušně požádáni sekuriťákem, aby jsme zmizeli, tak jsme vyrazili zpátky do města. Vzali jsme to kolem recyklačního závodu a tankodromu, chvíli to vypadalo, že se půjdeme podívat do nějakého velitelského bunkru, ale Vlado pořád skuhral, že má strašnou žízeň (bylo fakt vedro), že jsme raději zamířili do hospody na oběd.

Táhnul jsem kluky přes půlku starejch Milovic k Farkačům, protože jsem jim vždycky vyprávěl, jak je to tam skvělý. Chyba. Na oběd nikdy více. Ale tak na tu šestou sedmou to i nadále nemá chybu. Takže hospu jsme opustili velmi rychle, potom jsme prolezli pár baráků po Red Army, našli jsme tam nějaký rusky psaný deník, který nás zaujal, takže jsme ho dotáhli k nám do práce. Poté jsme zamířili na starý vojenský hřbitov, kde leží vojáci z první světové války. Velmi pěkné klidné místo, různé náhrobky, zajímavá je jejich různá orientace vůči světovým stranám. Pak jsme se stavili ještě na kukačku u Jani v bytě. David pak hodil Vlada na nádraží a potom jsme s Radkem a Davidem zamířili do Relax Clubu na bowling. Na to, že to byla to moje bowlingová premiéra to nedopadlo nejhůř - druhou hru jsem s celkem pěkným náskokem vyhrál! Kolem pátý jsme to zabalili a kluci mě vyhodili ve Bříství a zamířili na Říčany.