V neděli jsem vyrazil ve dvě z Milovic, v Bříství nabral Fandu a kolo, v Kobylkách McMloka a valili jsme do práce pro digitál a pak na Zličín. Byli jsme tam o hodinku dříve, tak jsme vyházeli věci, sundali kola a sedli si na zahrádku na pivko. První koho jsme potkali, byla slečna s báglem a cyklohelmou, dali jsme se do řeči, pozvali ji na pivko a vyklubala se z ní naše průvodkyně Silva. Vlastik s Tomínem dorazili o něco později a jenom koukali, s kým se to bavíme. Autobus dorazil s menším zpožděním, naložili jsme bágly a kola na vlek a začala nám dovča.

Cestovali jsme celou noc a v pondělí ráno jsme byli v Chorvatsku, v deset jsme vyložili kola v oblasti Plitvických jezer. Náš první cyklovýlet vedl po kopcích nad jezery. Šlo o okružní výlet s několika alternativními zajížďkami. Na jedné z těchto alternativ ztratil Vlastik orientaci a zkratka si to nasměroval na opačnou stranu.. všechno ale nakonec dobře dopadlo, kluci ho dohonili a lehce usměrnili :-) Já jsem zase naopak jako jediný neuhnul k jezeru Ciginovac a tak jsem se celkem nedobrovolně ujal vedení a přes hodinu jel neznámou krajinou úplně sám.. nic moc pocit, s nějakou ofocenou mapou, nikde nikdo, fakt jsem byl rád, že mě nakonec dojeli. Náš první výlet dal celkem 45km.

Po sedmé jsme dorazili do Bašky Vody, cíle naší cesty. Byli jsme ubytováni v okojích po dvou a vyrazili jsme na večeři. Popopenzi jsme měli zajištěnou v hotelu Palac, respektive na korzu u moře. Po večeři následovala bojová porada ohledně zítřejšího programu, poté jsme si s klukama prošli okolí. V jedenáct jsme byli na cimře, dali jsme si ještě MTG a po remízce jsme šli chrnět.

3. den, úterý - Busem jsme se dojeli do bývalého pirátského města Omiše, ležícího u ústí řeky Cetiny. Město strážily dvě pevnosti - malá hned nad městem a velká až nahoře. Cyklisti měli naplánovaný výlet kolem řeky Cetiny a pobyťáci výšlap k velké pevnosti.. a my jsme se rozhodli, že stihneme oboje :-)

Z Omiše jsme vyjížděli skoro poslední, museli jsme dofouknout kola.. akorát Vlastik se utrhnul a jel někde vepředu. Cesta se klikatila kolem řeky, vypadalo to na pohodový výlet, což se ukázalo jako nemístný optimismus. Po pár kilometrech začaly serpentýny a nebylo jich málo.. projeli jsme Kučice a dojeli až k mostu přes Cetinu, kde se část lidí koupala. Nám se to místo na koupání moc ideální nezdálo, takže jsme se asi kiláček vrátili a našli si pohodovější místo. Voda byla děsně studená, takže jsme si raději udělali fotky, aby nám to někdo věřil :-).

Po koupeli jsme se vrátili na most a pak jsme vyjeli do Podgradie a dále stoupali až do průsmyku Gata v 800m.n.m. Tam seděla část našich cyklistů v hospodě, což nás nevyvedlo z rovnováhy a pokračovali jsme serpentýnami dolů k Omiši. V jedné zatáčce stál nejaký pomník a byl tam krásný výhled na Omiš, takže jsme tam prostě museli zastavit (teda kromě McMloka, který když jede tak nekouká napravo-nalevo). Po krátkém odpočinku jsme si všimnuli, že se z hor valí tmavá stěna vody, hnal se děsnej koupák, tak jsme našlápli a makali do Omiše. K autobusu jsme přijeli zrovna když to začínalo, stačili jsme si akorát hodit kola na vlek a zapadnout do busu. Z výšlapu k pevnosti tím pádem sešlo, takže jsme si mohli v klidu dát pixličku. Průběžně začali dojíždět další cyklisti, promočený na kost.. že je to chytlo ve sjezdu muselo být fakt hustý, to bych asi nedobrzdil..

Když se vypršelo, šli jsme se kouknout po Omiši, dali si něco jako rozpečenýho hambáče ve stánku, na trhu jsme si koupili nějaké vitaminy. Po procházce městem jsme se šlehli na nábřeží a koukali na lodičky. Pak někoho napadlo trefovat se kamínky do bójek.. a Tomíno se na tom fakt děsně zasekal :-)

K večeři jsme měli makrelu na roštu, byla dobrá, akorát já jsem s ní zápasil neúměrně dlouho. Dali jsme si pivko a šli "domů".. tam jsme se zasekli se sousedy, kolem 23. hodiny do hajan. Celkem 46km.

4. den, středa - na snídani jsme vyrazili už v půl osmé, poté jsme se i s kolama nalodili na loď, která nás za hodinu dovezla na ostrov Brač, do malého přístavu Povlja. Odtud jsme vystoupali na hřeben vedoucí středem ostrova. Všichni se vydali po asfaltce, jenom klasicky Kajass a spol museli jet zkratkou (a s námi Silva a ještě jeden trekista). Když jsme dorazili na asfaltku, zjistili jsme, že skoro všichni jsou před námi. Stoupali jsme až do Gorneho Humace, pak začal 10ti kilometrový sjezd do Bolu, kde se nachází údajně nejkrásnější chorvatská pláž Zlatni rat. Když jsme vlezli do moře, došlo nám, proč tam skoro nikdo není.. normální ledárna, museli jsme se zabavit jinak :-)

Na zpáteční cestu jsem se vybavil dostatkem pití (celkem jsem vypil skoro 6 litrů tekutin) a kolem 14 hodiny jsme vyrazili na zpáteční cestu. Měl jsem obavu ze zdolání 10km do kopce, ale nakonec to bylo celkem v poho, trvalo mi to asi 50 minut. Cesta nazpět přes Gorny Humac byla děsně rychlá, taky vedla po krásné asfaltce pořád lehce zkopečka. Před Zagvozdem se rozhodl Vlastik s McM a Silvou, že zkusí zkratku do Polvje, já s Koivem jsme si raději zajeli až do Sumartinu k moři. Krásnej výlet, hodilo to 71km. V Povlje už čekala loď, stačili jsme si ještě dát lahvový Karlovačko a jelo se nazpátek. Už cestou na Brač nás lákala síť na přídi, ale nějak jsme se nemohli odhodlat do ní vlézt.. aby nebyl průser. Cestou zpět padly zábrany.. a bylo to super :-)

Po návratu jsme šli na večeři, pozval jsem Silvu (pořád se kolem ní všichni motaj, ale aby se někdo vyžvejknul, to ne). Jako předkrm těstoviny s bylinkama, potom karbanátek s pomfrity a nakonec kobliha. Se Silvou toho stejně moc nebylo, pořád něco řešila a brzy odešla.. tak jsme si dali ještě dvě pivka a v 23 hodin jsme byli na pokoji.

5. den, čtvrtek - vzbudili jsme se už v 7 hodin, tak jsme si dali MTG, Vlastika překvapili moje zelený :-) V 8:30 jsme se naložili do mikrobusu a jednoho osobáku a vyrazili na rafty. Nejdříve nás vzali na vyhlídku nad vodopády - ovšem bylo málo vody, takže se vodopády nekonaly, ale výhled super. Kolem desáté jsme se hodili do vodáckého (vesta, helma a pádlo) a odnesli jsme si raft na vodu. Celkem jsme obsadili 3 lodě, na poslední my 4, dva starší pánové a mladej kormidelník. Po 300 metrech jsme už byli první, a byl čas na blbinky.

Místy byl celkem slušnej proud, místy se říčka rozlila do šířky. Když byla větší hloubka, nezaváhali jsme a udělali s Vlastikem výsadek. V jeden moment se nás snažili předjet, ale překvapili jsme je neobvyklým manévrem (otočka na místě, čelní náraz, otočka na místě a únik) a vedení bylo stále naše. Vlastik si nedal říct a vezl sebou foťák.. a fotil vždycky v nejblbější okamžik (pro nás, na focení to byl dobrý okamžik). Většinou když lodivod křiknul "pravá zabrat" tak měl Vlastik v ruce místo pádla foťák - což vzhledem k tomu, že seděl jako první napravo nebylo zrovna ideální :-) V jednom místě se jelo až k vodopádu aby si ho všichni mohli hezky zblízka prohlídnout.. jenom u nás to bylo jinak.. kluci nám kamarádsky zabrali dvakrát navíc.. a já s Vlastikem jsem se ocitl až pod padající vodou. A aby toho nebylo málo, nechali nás tam chvíli, asi aby jsme si to pořádně užili. Škoda, že měl Vlastiky vytaženej foťák.. a nějak to nerozdejchal, chudák (foťák). Na jednom místě jsme museli z raftů a přenést věci přes nesjízdný úsek.. a podle slov majitele cestovky se tam dalo skákat ze skály do vody, jakž nám vzápětí předvedl. Nikomu se nechtělo to po něm zopakovat.. akorát Vlastikovi to nedalo a musel si to taky zkusit.

Celé naše raftění trvalo asi tři hodiny, pak jsme se zasekli na něco k jídlu a pití ve výletní zahradní restauračce. Nejvíce nás zaujalo, že tam pekli veliké bochníky chleba.. tak jsme si jeden dohromady koupili, byl super. Cestou zpátky začalo pršet, což nám bylo celkem jedno, velmi záhy jsme pěkně unavení usnuli. V 15 hodin jsme si u nás na terase otevřeli flašku Ferňouse a za hoďku jsme ji ztrestali, všichni pěkně grogy. V 18 hodin jsme vyrazili k moři, na pláži cvičily česky aerobik, pěkně se na to koukalo. Pak jsme se ještě vykoupali a valili na večeři. Po večeři pivko a už v 22 hodin jsme byli zalezlí.

6. den, pátek - brzké vstávání na snídani, bohužel s výjezdem jsme se nějak cajdali, takže v 8:30 jsme teprve vyjížděli z Baška Vody. Těsně podél moře jsme dojeli Makarské, pak na Srida Selo. Další cesta vedla stále do kopce, vjeli jsme do národního parku Biokovo". Za vjezd se normálně platí, ale asi jsme byli kluci sympatičtí, takže jsme to měli grátis. To byla asi tak jediná potěšující věc na několik dalších hodin.

Cesta stále serpentýnami do kopce, ze začátku ve stínu stromů, později za plné palby poledního slunce. První větší zastávka v 897 m.n.m. u Sv. Ilija. V úplně prázdné hospodě jsme doplnili tekutiny (flaška sodovky bratru za 80,- ale jak říkám, dal bych i 200,-). Následovala cesta relativně po hřebenu, s přibývajícími kilometry se zvětšovalo stoupání a těžkly nohy. Navíc Mlokíno měl náhradní přehazku, která mu dovolovala řadit místo 27 jen 9 převodů, buhužel těch těžších. Proto jsme se rozhodli pro taktické rozdělení týmu. Vlatik s tomínem vyrazili zdolat Sv. Jure, já s Mlokem jsme pomalu mířili za nimi s tím, že až se budou vracet, otočíme se a pojedeme s nimi i bez dosažení vrcholu.

Právě když jsme toho s Mlokem začali mít právě tak akorát, vynořil se proti nám cyklista z naší výpravy. Odhadem šedesátník si to hasil dolů, vyrazil totiž ráno brzy a tak už se vracel z vrcholu. To nás slušně zamotivovalo, protože s pocitem, že nemáme na starou gardu by se nám vracelo domů fakt těžce. Zatnuli jsme zuby a pomalu postupovali stále vzhůru. Začalo se kazit počasí, vypadalo to s námi dost nahnutě. Ale když nás míjel vracející se Tomíno s Vlastikem, stále jsme odhodlaně stoupali vzhůru. Vrchol s televizním vysílačem se nám střídavě objevoval a schovával, jak jsme kličkovali serpentýnami stále nahoru. V poslední části cesty jsem zažil pocit zvracení z vyčerpání.. naštěstí jenom pocit, skutkovou podstatu jsem naštěstí nenaplnil. Museli jsme zastavit a dát si alespoň mûsli tyčinku. Nakonec se nám po 16 hodině podařilo dobít vrchol ve výšce 1762 m.n.m. (a to jsme vyjížděli rovnou od hladiny moře!). Tam jsme padli na zem a vychutnávali super pocit pokořitelů :-) Stálo to za to!

Po krátkém načerpání sil jsme se rozhodli pro rychlé vyklizení těžce dobitých pozic, začínala další přeháňka. Cestu dolů v jednom místě zkomplikovalo stádo krav jdoucí po silnici dolů, nebyl to příjemný pocit kličkovat mezi krávami a čekat, jestli nějaké nerupne v palici. Horší byl sílící déšť, závěrečné serpentýny k výjezdu z parku jsme vysloveně probrzdili, nedalo se to ani moc rozjet. I tak nám cesta dolů trvala jenom 45 minut. V Makarské jsme se museli dvakrát schovat před deštěm, jednou pod mostem a podruhé v nějakém rozestavěném baráku. Začala být zima, nevypadalo to na brzké vyjasnění, takže jsme vyrazili i za deště na Bašku Vodu. Potřebovali jsme v šest stihnout večeři, takže jsme zvolili pobřežní magistrálu s celkem hustým provozem, ale nakonec jsme, sice promočení a unavení, dorazili za klukama v půl šesté. Po večeři jsme zašli na promenádu dát si zmrzku, poté byla rozlučková párty na zakotvené lodi, stejné jako nás vezla na ostrov Brač. O půlnoci jsme se vrátili na pokoje a velmi rychle vytuhli. Taky aby ne, celkem jsme nastoupali kolem 2000 výškových metrů a ujeli přes 90km.

7. den, sobota - před snídaní jsme naházeli věci do báglů, po snídani sebe do busu a vyrazili jsme na zpáteční cestu. Ve vnitrozemí jsme ještě navštívili národní park Krka, naprosto úžasná, až skoro kýčovitá záležitost, jak je vidět podle fotek. Příjemné vykoupání, poslední pivko a pak už jenom dlouhá cesta do Čech.

Ještě na konec pár postřehů z Chorvatska.. co mě zaujalo, většina baráků je neomítnuta, skoro nikde nejsou kolem baráků ploty. Každý barák má okenice, kolem cest je vidět u restaurací hodně velkých grilů - tak asi celé prasata. Co mě zaujalo, tak je mnoho baráků volně loženo po krajině, tolik osamocených baráků v Čechách opravdu není. Oblíbeným stavebním materiálem je beton, ten je všudypřítomný. A nakonec ještě jednen postřeh - vnitrozemí je stále velice silně poznamenáno válkou, vypálené, rozstřílené baráky. Jak nám bylo řečeno, zůstanou v tomto stavu pravděpodobně napořád, pokud se jejich majitelé nevrátí zpět....

Ale abych nekončil v pochmurném duchu, byl to super týden, který jsme si maximálně užili, počasí nám vyšlo krásně, místní Laško pivo nám chutnalo, nějaké kiláčky jsme taky najeli.. už se těším na příští rok, zkusím ukecat kluky na kombinaci loď - kolo :-)