Dne 16.10.2003 oslavilo Europeum pět let od svého založení, a proto jsme se rozhodli pro společnou/společenskou akci na Sázavě. Bohužel z původních asi dvanácti lidí se nás sešlo šest. Ostatní hanebně zradili, vymlouvajíce se na problémy rodinné či zdravotní.

Samopše u Sázavy (mezi Mrchojedy a Přívlaky)

rekreační objekt Soví bouda

firemní Toyotka

vodní sporty, paření, turistika, fotbal, volejbal, petanque, softenis.

Radek

, Karel

, Věra

, Tereza

, Honza B.

, Jitka

Po příjezdu nás majitel seznámil s objektem, popřál nám hezký víkend a odjel. Naházeli jsme si věci dovnitř a vyrazili na obhlídku okolí. Náš objekt (zvaný Soví bouda) se nacházel uprostřed chatové osady, kde bylo spousta malých chatiček a asi tři hospody. Sešli jsme dolů k řece. Řeka plynula tiše, sněhobílá labuť a osamělý rybář dotvářeli romantickou kulisu času podzimního. Řeka nás uchvátila natolik, že jsme se rozhodli pronajmout si loďku a vyrazit na projížďku. Loďku jsme sehnali. Přestože se jednalo o pramičku, poněkud překvapivě nám dal majitel do rukou pádla. Ale my, vodáci stateční jsme se zaskočit nenechali a všichni jsme předvedli své umění! Po cestě jsme obsadili kus území na levém břehu řeky, které jsme nazvali Země krále Davida - na počest našeho presidenta. Při další zastávce jsme na skalnatém ostrohu vysadili dvě průzkumnice, aby dobyly vrchol a prozkoumaly možnosti další plavby. Zbytek posádky se poté pokusil projet mlýnským kolem proti proudu. Netřeba dodávat, že neúspěšně.

Po návratu z oběda jsme dali petanque, já s Radkem proti Tereze s Honzou.. no ostuda, nějak jsme se vůbec nechytli. Poté jsme natáhli síť a dali volejbálek, pěkná hra. Pak jsme se dohadovali, jestli nohejbálek nebo fotbálek, rozhodli jsme se pro fotbálek a hráli namixovaně v pěti. Nakonec nám Věra sehnala soupeře - čtyři kluky z nedaleké chatky. Nejdříve jsem měl strach, aby nebyla nějaká ostuda, ale jak se ukázalo, obavy nebyly na místě. Vůbec jsme jim nedali šanci a nakonec se zápas změnil v naší exhibici, hráli jsme "pro diváky". Sportovní odpoledne zakončil soft tenis, smíšené čtyřhry a pak se utkali kluci a dali do toho opravdu hodně.

Když se smráklo, rozdělali jsme táboráček, k večeři byly špekáčky/opékáčky, Věra si přivezla specialitku, vegetariánské párky. Dle jejích vlastních slov byly "extrémně hnusný". Došli jsme si do hospody pro pivko, aby nám lépe chunalo. Po večeři nás čekalo překvapení, Tereza ve stylovém ohozu a za podpory CDčka z auta předvedla břišní tance. Vlnila se v pase jako pravá egyptská tanečnice z vyhlášeného káhirského baru Al Alameina. U boků jí chrastily měděné mince, bílá hedvábná sukně splývala na zem a krátká blůzička odhalovala bříško. Ačkoli dle teorie není břišní tanec primárně tancem erotickým, jisté konotace to minimálně u mužské části publika (minimálně u mě) vyvolávalo :)

Pak se začalo zpívat a pět. Už nevím, co převažovalo. Zvládli jsme toho však požehnaně. Písničky muzikálové i popové, folkové i lidové, anglické, ruské i české, Plíhala i Rišo Müllera, Dobeše i Starce na chmelu, Kryla i Hegerovou, Beatles i Nohavicu. Zajímavé bylo, že i přes neustálé povzbuzování k rychlejším písním se repertoár stále více přibližoval lyrickým baladám a plouživým songům. Asi v deset hodin pro nás oheň přestal znamenat pouhý symbol romantické či tábornické nálady a stal se předmětem holého přežití. Podle našeho dvorního meteorologa, právě v tu dobu teplota atakovala magickou hranici 273,15 stupně Kelvinovy škály. Teplota byla zřejmě klíčovým impulsem pro zahájení stezky odvahy do blízké hospody, z níž se ozýval hlahol rozjařené chasy. Bez ostychu jsme se přidali, ač do veselí oné chasy nám přeci jen něco málo scházelo. Nejvíce se opila Věra. Pak jsme šli spát.

Když jsme se ráno probrali, s údivem jsme zjistili, že je půl desáté, tak jsme se oblékli a vyrazili do Atomu na snídani... a že gulášek se šesti knedlíky je pořádná snídaně. Pro některé z nás to byl vrchol celé teambuildingové akce. Někteří neskrývali nadšení. A někteří dokonce srovnávali tento zážitek s večerním pojídáním syrových špekáčku/ opékáčků. Prostě v týmu byli lidé z odlišnými životními zkušenostmi a osudy. Ale všichni jsme vytfořili fajny kolektif. Snad již nemusím dodávat, že jsme víkend zakončili báječnou partičkou koulí neboli pétangue a pak vyrazili ke svým domovům.