V půlce března proběhla po spřízněných duších malá anketka ohledně data třetího letošního výletu a po sečtení všech platných hlasů to vyšlo na tuto sobotu. V pátek přes den jsme doladili logistické detaily a dohodli časový plán. Vlastik dorazil do Bříství už v pátek večer, udělali jsme si malý táboráček, trošku nás rušil nízkonalétávající Ladis se svojí kompozitovou třílistou hi-tech vrtulí. Naštěstí toho po pár přeletech nechal a raději zašel na pivko a panáčka. Udělalo se celkem jasno, měsíc zářil o stošest, takže jsem nainstaloval dalekohled a střídali se u něj. Zkoušeli jsme také udělat nějakou fotečku přes okulár, nejzdařilejší se povedla Vlastikovi, ještě to musíme doladit. V jednu už jsme zařezávali a nabírali síly na sobotní tůru.

Ráno budíček před osmou hodinou, na devátou doráží Stýffci a Erika, krátce po deváté vyrážíme směrem na Český Brod, Kostelec nad Černými lesy, cesta vedla místy děsnými džurami, dokonce nás jednou překvapila vodorovně umístěná tyč v 2,2metrech.. Ve Stříbrné Skalici jsme odbočili na Ondřejov a pak už to byla do Louňovic pod Blaníkem chvilka (85km nám trvalo hodinu a půl, rychleji to nešlo). Na místě už čekali Tomíno, McMlok a Martina. Po nezbytné Stýffkově cigaretce jsme vyrazili vzhůru po červené. Asi v půli cesty vzhůru jsme odbočili k Veřejové skále, v níž je prý vchod do nitra hory.

"V hoře Blaník je skryto vojsko. Čeká, až bude českému národu nejhůře, aby vyjelo z hory a porazilo nepřítele Čechů. Až se přežene velká krvavá bitva pod Blaníkem, ze které vyjedou vojska z hory a zahubí nepřítele, pak nastane znovu mír a šťastné doby pro obecný lid.". Po krátké zastávce na vrcholu se většina začala vracet na červenou, já s McMlokem jsme se vydali hledat místo, kde ze skály vyjíždějí blaničtí rytíři. Kde vyjíždějí rytíři nevím, ale kde na mě vyskočil Vlastik, na to jen tak nezapomenu :-)

Bylo úžasné počasí, cesta k rozhledně vedla pohodovou cestou schovanou v lese. Nahoře u rozhledny sedělo pár trempíků a cyklistů, překvapilo mě, že bylo velmi málo lidí. Za 15Ká nás pustili na rozhlednu, po cca 86 schodech jsme se ocitli v místnosti s malými okny. Velký Blaník je nejvyšší ze čtyř vrchů vyčnívajících nad okolní mírně zvlněnou krajinu dosahuje výšky 638m. V roce 1940 byla na jeho vrcholu postavena Klubem Českých Turistů dřevěná rozhledna o výšce 32m z níž je možné přehlédnout široké okolí Podblanicka.

Když jsme se pokochali pěkným pohledem do okolí a sestoupili dolů dali jsme si kelímkáče. Vlezli jsme si s ním na skály a dali si zaslouženou svačinku. Trochu jinou cestou jsme se vrátili zpátky na parkoviště, pak kousek po asfaltce a potom uhnout po turistické zpátky do lesů. Tentokrát nás cesta zavedla na vrchol Malého Blaníku, do výšky 564 metrů. Nachází se zde zřícenina starobylé poutní kaple svaté Máří Magdaleny. Stavba byla dokončena v roce 1753. Zrušena v roce 1783 nařízením císaře Josefa II. Od té doby zub času vykonal dílo zkázy. Uprostřed zříceniny dnes roste obrovský smrk. Po zdokumentování kostela a malé svačince jsme sestoupili na druhou stranu kopce a zamířili do nejbližší vsi.

V Býkovicích pod Blaníkem jsme došli až na náves, nic zajímavého jsme tam neobjevili, takže jsme se po společné fotce mohli vydat na zpáteční cestu. Tentokrát vedla cesta po asfaltce, ale celou cestu jsme šli lesem, provoz minimální, takže to nevadilo. Ve tři hodiny jsme sedli do aut a zamířili do Louňovic najít nějakou restauraci a dát si opožděný oběd. Zakotvili jsme v Zámecké restauraci, spíš hospodě, ale jídlo bylo dobré a my měli slušný hlad. Ve čtyři jsme se rozprchli různými směry. Prcgumáka řídila Adél, já jsem navigoval (a nemůžu za to, že nás uzavřená křižovatka ve Vlašimi dovedla zpátky k Blaníku) a Stýffek spal jako miminko :-)