Naši svatbu jsme začali plánovat v únoru tohoto roku. Termín svatby byl zamluvený poměrně rychle, pak ale nastalo peklo. Asi milionkrát jsem si v hlavě chroustala jestli to máme udělat tak jak jsme učinili nebo "normálně". Jaká varianta zvítězila už všichni vědí, co nás k tomu vedlo je docela jednoduché. V první řadě to byli finance a dále naše zážitky ze svateb, kterých jsme se před tou naší zúčastnili. Nebyla to utajená svatba, jen jsme to prostě nikomu neřekli, chtěli jsme si ten den pěkně užít - tak se sice stalo - jen počasí se nevydařilo - pršelo nám štěstí a tak se nemohl uskutečnit výlet na parník v Poděbradech. Můžu jen konstatovat, že kladných ohlasů na naši "utajenou" svatbu bylo víc než těch negativních.

Po svatbě jsme se rozhodli uspořádat malou posvatební párty u nás na zahradě. S termínem to bylo pekelné, po všech úvahách jsme na konec dospěli k datumu 15.7.2006. Už nikdy nebudu psát na pozvánku r.s.v.p., protože skoro nikdo nevěděl co to znamená a ani se neobtěžoval to zjistit (a to mají všichni přístup na internet), takže pro nás bylo vlastně překvapení kdo přijede a kdo ne. Jo r.s.v.p. znamená potvrďte prosím svoji účast - to jen pro upřesnění.

Okolo 14 hodiny se začali sjíždět první hosté. Jako první dorazil Karel s Adélou. Někteří šílenci opět dorazili na kole a ještě se zateplovací vatou na nosiči. Pak už se začali hosté slézat jako šváby na pivo - dorazili holky ze střední a mnoho dalších. Ani nevím kolik nás tam bylo, jen vím, že v jednu chvíli si nebylo kam sednout, to snad ale nevadilo, jelikož pánové hlídali gril (asi aby neutekl). (A to těch lidí bylo pozváno mnohem více - ještě že nedorazili všichni to by jsme asi seděli na dekách v trávě - taky by se to dalo ne?)

Pití a jídlo bylo dostatek (zase nám toho dost zbylo - asi se nikdy neponaučíme), jediné po čem se zaprášilo byl medovník, někteří si pak stěžovali, že na ně nezbylo - jestli je to uklidní tak ani já jsme neměla a pokud vím tak ani Martin. Druhá polovina co byla rychlejší tak ty si medovník moc pochvalovali - byl prý vynikající. My jsme ho dostali jako svatební dar od Petry - takže vím, že je výborný. Takže jí touto cestou ještě jednou děkuji, že ho na oslavu dovezla až ze Strakonic bez úhony.

Všem moc děkujeme za krásné dary, některé byly vypity a snědeny, jiné zasazeny(magnólie a azalka), či posléze rovnou použity (slunečník, lampy, věšák na gril), ti co nám dali penízky tak již byli použity na střešní okno (pokud se chcete přijet podívat, jste vítáni), jinak nebojte na zateplení půdy by mělo dojít v lednu. Svatební cestu do Křemže jsme si také užili, jen nám moc nepřálo počasí. Doufám, že se všem u nás líbilo a hezky si to užili a budu ráda, když přidáte nějaké komentáře, abych měla zpětnou vazbu zda tomu tak opravdu bylo. Moc se omlouvám, že ke stvoření toho "díla" nedošlo již dříve, ale bohužel nějak nebyl čas a hlavně jsme tak trochu čekala, že se toho chopí někdo jiný, z tohoto omylu jsem byla vyvedena až na začátku listopadu a tak jsem se do toho vrhla až nyní. Takže moc děkujeme všem přítomným, že přijeli a hlavně mámě a tátovi, že nám se vším pomohli. Díky.