Když jí miluješ, není co řešit - asi takhle bych ve stručnosti shrnul tuto událost - svatbu mladejch z Perštejna. Znám je něco přes rok, jsou to takoví potrhlíci. Ale zpátky k jejich velkému dni. Na poslední červencový víkend byla už od zimy naplánována svatba a to do všech podrobností. Adél si vzala v práci dovolenou a od středy pekli doma svatební koláčky a připravovali barák na nájezd svatebčanů. Na mě zbyla ta méně zodpovědná činnost a to chození do práce a vydělávání peněz, takže jsem dorazil až v předvečer akce. Všichni se motali v kuchyni, Honzu jsem minul, i přes zákaz se na pár hodin zastavil... tak nedočkavého ženicha jsem nezažil, a to už jsem na pár svatbách byl. Jelikož jsem dostal důvěru odvézt nevěstu na obřad novým vozem pana generálního, byl jsem z toho trochu nervózní, pro jistotu jsme večer projeli cvičně trasu, abych nezavezl nevěstu někam úplně jinam.

V sobotu jsem byl násilím vytažen z pelechu, a to jsem se těšil, že dospím náročný týden. Hodil jsem do sebe něco k snídani a vyrazili s již lehce rozechvělým panem otcem do Ostrova pro dorty. Holky se zatím strojili a parádili a kolem desáté se objevili první svatebčané. Předem vzdávám pokus je vyjmenovat či jinak popsat, přece jenom z asi 50 lidí jsem jich znal celkem 5 - perštejnskou rodinku a Honzu. Barák se brzy začal plnit, nalejvaly se první panáčky, na řidiče zbylo zdobení aut. Před jedenáctou do mě natlačila Adél jeden chlebíček a už jsme se začali šikovat do kolony. Abych nezapomněl - nevěstě to moc slušelo a ženich v kvádru taky vypadal tak nějak jinak...

Kolona vyrazila na kolečko Perštejnem, i přes veškeré přípravy a domluvy se nám podařilo "poztrácet" některé svatebčany, ale cestou jsme se zase našli. Jel jsem samozřejně jako poslední, vzadu budoucí novomanželka s panem otcem, vedle mě troubící svědkyně. V Kadani jsem vyložil osazenstvo před hradem a jel hledat místo k zaparkování, nebylo to zrovna jednoduchý, skoro jsem tu slávu zmeškal. Uvnitř byl asi milion lidí, vedro, žádnej vzduch. Nechápu, že na každé svatbě jsem zplavenej víc jak ženich.

Obřad proběhl standardně, akorát s recitací navíc. Pak následovaly gratulace, rodiči naměkko počínaje. Vzhledem k té spoustě lidí trvalo celkem dlouho, než vyšel ven Honza se Zuzkou v náručí. Následovalo hromadné focení v hradní zahradě. Na zpáteční cestě už jsem jel jako první, vzadu šťastní novomanželé a vedle mě svědkyně troubící celou cestu jako o život. Svatební hostina se konala na Selském dvoře nad Perštejnem, což je celkem pěkný areál s ubytováním, restauračkou atd. Novomanželé dostali na uvítanou panáčka a pak museli ukázat, jak to umí se smetáčkem a lopatkou.

Po přípitku, který pronesl značně dojatý otec nevěsty následoval oběd a pak přišel na řadu svatební dort a volná zábava. Počasí vyšlo úplně úžasně (když jsem se potil v kvádru, tak jsem si to nemyslel), takže jsme se šli porozhlédnout s Adél po okolí. Areál je dost velkej, upravenej, trochu v německém stylu. Převaha aut s neměckou SPZ potvrzovala dobrý podnikatelský záměr majitele. S postupujícím časem se zábava stávala nespoutanější (krásný knižní obrat), došlo dokonce i na bazén a trampolínu. Mě od přílišného pití nebo tance zachránila technika, jak jinak. Honzův kamarád natáčel svatbu na kameru a tak nějak se mi dostala do ruky... a už se nechtěla pustit... takže většina obrázků z odpoledně-večerní párty bude pravděpodobně moje dílo.

S přibývající tmou se zábava stávala .. jenom Michala Davida jsem za ten půl den slyšel asi osmkrát. Z večera si vzpomínám na Pepika na baru, pokec se Zbyškem a na Hančin zákaz noční pěší tůry zpátky domů, takže nás nakonec asi ve dvě ráno rozvezla Adel. Ještě jsme museli postavit na zahradě stan, bláhově jsem si myslel, že na to stačím sám, pouze s pomocí kocoura... no nakonec jsem byl rád, že se vrátila Adél a ukázala mi správný postup, takže už zbývalo jenom nafouknout velkou matračku (zvuk hvízdající pumpičky mi ještě zní v uších) a tím pro nás skončil ten slavný den.