Po třičtvrtě roce napětí se přiblížil okamžik pravdy - bude to kluk nebo holka? Na rozuzlení jsme si museli počkat šest dní přes termín, prckovi se nějak nechtělo ven. V neděli jsme byli v Podolí na monitoru, vše ok, dali nám čas do čtvrtku, pak bude porod vyvolán. Prcek to asi slyšel, v pondělí před třetí ranní o sobě dal vědět. Ve 4.40 jsme za ukrutných -18C odjížděli z Bříství směr porodnice. Dojezd za necelých 40 minut, luxusně prázdná jižní spojka. Adél natočili monitor a zase jí poslali domů, kontrakce sice dle "návodu", ale jinak že máme čas. Zajeli jsme do Kobylis, potřeboval jsem k obvoďačce ukončit neschopenku. Místo toho jsem dostal antibiotika a další týden marodění. K porodu prý můžu, bude záležet na doktorech v porodnici. V osm ráno jsme uvažovali co dál, jestli se vrátit do Bř nebo čekat v Praze. Mě vyřešil dilema telefonát, že mi přijedou vybrat žumpu (přestaly odtékat odpady, ideální načasování). Naštěstí skoro žádný provoz (že by většina v tom mrazu nenatočila auto?), takže půl hodinka do Bř a během další půlhodinky problém vyřešen.

V 10hod volala Adél, že kontrakce začínají nabírat na intenzitě, za jak dlouho že dorazím. Byl jsem v Kobylkách asi za 25minut, pravděpodobně rekordní čas (a bez větších přestupků). Ani jsem před barákem nezhasnul motor, naložil Adlu a mazali jsme do Podolí. V 11:15 příjezd do porodnice, natočen další monitor a ve dvanáct padlo rozhodnutí, rodit se bude dnes. Ve čtvrt na jednu jsme byli "ubytováni" na porodní sál č.5. Každý z osmi sálů se skládá z předsíně, velké koupelny se sprcháčem, umyvadlem, záchodem a bidetem. Samotný sál je místnost asi 4x4m, něco mezi nemocničním a normálním pokojem. Kromě do všech stran polohovatelného křesla a stojanu na kapačku celkem pěkný, k dispozici míč, žíněnka, hifi věž.. Asi do pěti hodin se (z mého pohledu) nic extra nedělo, párkrát monitor, dvě prohlídky, Adél se chodila sprchovat a prodejchávala kontrakce. Asi v šest se četnost kontrakcí dostala na 1/1min, Adla dostala kapačku na podporu a zpravidelnění kontrakcí. A že se za hodinku až dvě uvidí..

.. no a pak to vzalo takový grády, že sestry s doktorkou stihly doběhnout jen tak tak.. Adél 4x zatlačila a v 18:50 byl prcek na světě.. Holčička.. Michalka.. máme holku! To už jsem byl dost měkkej, mapuju že přišla ještě dětská doktorka prohlídnout malou, zabalili jí do zavinovačky a pak už jsem jí držel.. Maminku dávali zatím dohromady a já choval.. takovýho prcka malýho. 3020gramů a 50 centimetrů. Na sále jsme byli ještě dvě hodiny, porodní asistentka pomohla s prvním přisátím, pak si malou odvezli, a nám přivezli něco málo k večeři, Adél celý den nesměla jíst a já toho taky moc neměl. V devět jsem pomohl odvézt čerstvou maminku na pokoj do oddělení šestinedělek a pak už mazal domů.

V úterý dorazila do porodnice Dumla s Fanasem, já jsem ležel v pelechu a užíval antibiotika. Do porodnice jsem se dostal až ve čtvrtek po zubaři. Protože jsem měl ještě hodinku času do návštěvních hodin, vyrazil jsem koupit malý nějaký růžový oblečky, žádný zatím nemá. totálně jsem zbloudil na Chodově, krám s dětským oblečením jsem našel vlastně náhodou..a koupil dudlíky a pískátko (oblečení přenechávám kompetentnějším). Malá celou mojí návštěvu prospala, ale nemám strach, že bych o něco přišel..

V pátek jsem ráno stihnul konečně ukončit neschopenku, nakoupit něco málo k jídlu a pak už jsem mazal do Podolí pro své holky. Klaplo to celkem pěkně, přivezl jsem autosedačku, než do ní Adél malou nabalila, zaplatil jsem poplatky a už jsme se sunuli pryč. díky předchozímu tréninku nebyl problém s přikurtováním sedačky do auta. Malá byla celou cestu hodná, po dvanácté jsme byli konečně doma. Malou jsme nechali dospat a .... většina už to zná.. přebalit, nakrmit, uspat.. přebalit, nakrmit...

První noc proběhla celkem dobře, když mě malá v noci probudila, chtěl jsem jít přiložit. Cestou jsem se kouknul na hodiny a zjistil, že jsem spal 50 minut.. Pak mě probudila ještě jednou.. a pak už neměla šanci. Ráno jsme s malou koukali na Autosalon, aby se mohla maminka trochu dospat. Sice chtěla spát jenom do desíti, ale nechali jsme jí co to šlo.. Na sobotu byl svolán do Bříství velký rodinný sjezd, Seveřani se přijeli podívat na přírůstek do rodiny. Adél je přivítala ještě v pyžamu, do toho přivezli uhlí, pak následoval oběd, kávička s dorazivší Dumlou a Fanasem. Odpoledne přesun na kontrolu do Kounic, zhodnotit postup stavby a plány do budoucna. Nakonec jsme si připili na zdraví prcka a rozpustili sněm.

V noci probíhá kojení tak po dvou hodinách, dneska mě malá zaměstnala mezi jednou a druhou ranní, ale zvládli jsme to. V neděli jsem premiérově přebalil, oblíkání zvládám celkem dobře, až na ponožky. Děsnej boj.. chvíli vklidu nepoleží. Jinak celej den prospí a v noci se jí pak moc nechce. Zajímavou událostí je koupání. Po chvíli laborování jsme zvolili kuchyňskou linku a Mišulce se to celkem líbilo (= neřvala). V pondělí jsem se zastavil v práci a po poledni jsme vyrazili na první výlet, do Lysé k dětské doktorce. Moc sympatická paní, s Mišou byla spokojená, dala nám fůru rad a za týden se máme přijet zase ukázat. Tím končím popis prvního týdne života své prvorozené dcery.