V březnu se nám udělalo naprosto luxusně, přímo to svádělo vyrazit někam ven. Do toho přišel Pajk s teorií nové enduro trasy. Lokaci měl už vybranou, počasí přálo, takže jsme se domluvili na sobotu, vzali naše baby (Pajkovu babu a moje baby) a nechali se vyhodit u Výmoly. Přechodem přes trubku jsme se dostali na druhou stranu a začali si klestit cestu.

Za pomoci sekery a pily jsme postupovali proti proudu, počasí bylo nádherné, hmyzáci ještě nestačili vyrazit. Když to terén dovoloval, měla Myška na vodítku pejska. V jednom okamžiku jsem akorát viděl psa v běhu, v druhém Myšáka po hlavě letícího do oranice. Když vylezla z brázdy, nevěděla, jestli má brečet, do toho nakřivo sluneční brejle.. všichni se jí smáli, tak se taky začala smát :-)

Kolem poledne jsme opustili břeh Výmoly a u nedalekého lesíka si rozdělali oheň. Pajk zahrabal v baťůžku, vytáhnul dvě ještě chlazené Plzně, buřty, chleba.. co nám chybělo. Ani pokračovat dál se nám nechtělo. Měl jsem trochu obavy o Myšáka, většinou po chvíli prohlásí, že jí bolí nožičky a chce domů.. Jestli to bylo přírodou, pejskem nebo Pajkem se Zuzkou nevím, ale šlapala bez pípnutí a celou dobu byla vpoho.

Zkoukli jsme posed, přešli další zorané pole, prošli lesík a přes Vrše se dostali nad Přerov. U kapličky jsme dali pauzičku a koukali na zemědělce, jak mají na pilno. Pak už nás čekalo posledních pár set metrů k muzeu. Zavolali jsme si výjezdovku, mrkli do muzea (oficiální návštěva nás ještě čeká) a nechali se odvézt domů.