Letošní Čáry byly tak trochu překvapivě a na poslední chvíli svolány na pondělí do Kralup. Holky a junior vyrazili po obědě a já po službě, tzn v šest z práce. Nabalil jsem cvičně motorku jako na expedici a pro jistotu přidal i noťas.

Vzhledem k lehké časové tísni jsem nevymýšlel žádné složitosti a po poradě s netem načmáral do mapičky skoro nejkratší cestu s dvěma plánovanýma teréníma vložkama. Ač vyzbrojen mapou a svým orientačním smyslem nevyhnul jsem se lehkému bloudění - například na to travnaté letiště jsem se vůbec neměl dostat :-)

Nicméně i tak jsem přes Mstětice - Dřevčice - Mratín - Bašť - Postřižín - Chvatěruby do razil ještě za světla k Marti$ům. Ani tak jsem nedorazil poslední, chvíli po mě zaparkoval Vlastik svého Ducha o mého .. Večer probíhal tak nějak standardně, co taky vymýšlet.. opéct dětem buřta, zahnat je i s maminama do baráku a pokecat s klukama u pivka.

A když už to vypadalo, že pro nedostatek topiva budeme muset jít v deset spát, zmizel Marti$ ve sklepě.. Tím pádem jsme mohli vydržet skoro do tří (někteří zvládli i pěknej noční výlet kolem koupaliště), když se holkám nechtělo spát a trošku se v kuchyni zakecaly.. (a my museli vydržet dýl, samozřejmě).

Ráno nás vzbudilo sluníčko, takže klasicky rozfoukat oheň, učmudit buřta k snídani a počkat, až se proberou naše robátka. Před desátou jsme vyrazili na procházku kolem vody, super počasí, hodně lidí mělo stejný nápad. Tentokrát se to muselo obejít bez pivka u vody, měli jsme objednaný oběd u Zuzky a Luboše.

Vzhledem ke vzdálenosti (asi 4km) a počasí (snad 30 ve stínu) jsem si nechal jenom džíny a kecky, zbytek jsem poslal autem napřed. Zajímavej pocit, přišel jsem si jako nahej a celkově jsem jel opatrněji - nechápu, jak někdo může jezdit v tričku a kraťasech. Zuzka už měla rozjetou plotýnku na amolety, hezky venku u bazénu, pohodička. Popřáli jsme čerstvému otci Čendovi k dalšímu synátorovi, vykoupali Píďu, probrali s Lubošem aktuální stav a bylo na čase vyrazit na zpáteční cestu.

Cestu jsem dal od oka, vzal jsem to přes Neratovice (tam mi zapoměl jeden pán dát přednost na hlavní), v Kostelci jsem zkoušel přetlačit tři bagry ve výkonu (meúspěšně) a před Čelakovicema jsem třikrát zůstal viset skoro pět minut na semaforech na rozpáleném asfaltu. Ještě mě čekala zastávka ve Bř, Fanas chtěl vyměřit něco na střeše, tak jsem v motobotech lezl po žebříku a podával mu nahoru tašky. Nakonec jsem si dal ještě kousek šotolinky přes Horka a kolem páté zaparkoval stroj do garáže. Za mě pěkný 140ti kilometrový výlet.