Noticka
Jak se říká, na každého jednou dojde (a jak by řekl Háša - na každý prase už se vaří voda), tak došlo i na Pajka. A protože 30 je pěkně kulatý a Přerováci si dávají na oslavách záležet, byla předem svolána válečná porada k Indiánovi. Tak dostala nadcházející akce hrubé obrysy, i když ne všechny nápady byly nakonec zrealizovány (třeba tý nahatý holky bylo škoda..). Finální ladění na sebe vzali Pepa, Šláha, dva myslivci a láhev rumu. Výsledkem byla sada obálek s instrukcemi pro oslavence.
Zuzka doplnila, co jsme neviděli: "Instrukce: předej obálku v 13:00 hodin. (Sama jsem nevědela co je v obálce a tak i pro mě to bylo překvapení. Jediné co jsem věděla bylo kde se akce bude konat.) Po vydatném obědě (podle Pavla to bylo naschvál jak řekl později Šláhovi) jsem předala první obálku. Pavel koukal jako sůva. "Co to je? Já to věděl! Vždyť jsou ty hovada v práci ne?". Instrukce: za 17 minut venku, teple se obleč. No trvalo mu to o chvilku dýl. Nejspiš asi proto že mi 5 minut z toho času nadával jak jsem se s nima mohla spolčit. Oblékl se a šel ven, přeparkoval Mišáka, zdálo se mu, že stojí špatně, když teda jde pryč. No nechala jsem ho a co budu říkat:)... pak jsem mu předala další obálku společně s oblekem medvěda. Opět mi nadával, jak jsem se k tomu mohla propůjčit. Vybalil medvěda:)... no nakonec si ho obléhl. Pak nasedl do zaparkovaného auta. Jeli jsme směr Lysá."
"Ptala jsem se jestli má sebou oheň, že nevim jak si medvěd rozdělává oheň. Mezitím mi volal Karel, že ho mám trochu zdržet třeba na benzínce. No napadlo mě něco trochu lepšího:), po cestě je Penny market. Říkám "Vzal sis sebou ňákou flašku? Ne. No tak běž. No to ne! No to jo." Před krámem kouřily prodavačky říkaj: "Lovecká sezóna začala". Smály se. Když zašel, řekla sem jim, že má třicetiny:). Ženský držej pospolu a tak když došel ke kase paní prodavačka řekla, že mu alkohol neprodá dokud si nenandá medvědí ouška! No nandal si je:). Nasedl do auta a jeli jsme směr Milovice. Nutno říct, že jeden z úkolů zněl, že má po cestě počítat břízy. Na to mi, ale řekl , že je blbost, že nikdo z jeho kamarádů (teda kamarádů možná neřekl) nepozná břízu:). Dojeli jsme na místo určení. Čekal tam divnej pán. Říkám Pajímu ať vypadne z auta a odjíždím......"
Ostatní účastníci se mezitím sešli na paintballovém hřišti v Milovicích. Tam jsme dostali krátké školení, výzbroj a výstroj. Pak nás Pepa rozmístil po okolí, rozdal instrukce, dýmovnice a obálky pro Pajka. Zaujali jsme se Stýffkem postavení v první linii, takže jsme měli jedinečnou možnost vidět své zásahy na (zatím) čisté medvědí kůži. Zkrátka a dobře, medvěd dostal za úkol proběhnout několik označených stanovišť, kde ho čekali další obálky a úkoly. Asi v půli cesty dostal i vlastní zbraň a tak se z toho stalo pěkné maso 16 lovců vs. jeden medvěd :-)
Když se dostal na poslední stanoviště, nalezl tam dary i s certifikáty pravosti, ale večer se přiznal, že vlastně vůbec neví, co dostal. Že dostal asi 248 zásahů si pamatuje, navíc se to dalo spočítat podle modřin, co měl všude po těle. Nicméně po honu (spíš štavnici) na medvěda jsme pokračovali v klasickém dobívání báze nastřídačku s týmovou vyvražďovačkou až po zabrání vlajky. Ke konci se k nám přidalo ještě 9 cizích hráčů, takže jsme to dali v 26ti. Ve čtyři už jsme toho měli dost, kuličky vystříleny (pár jich pravděpodobně omylem zabloudilo na nedaleké parkoviště - viz foto). Takže přesun domů, sprcha a hurá zpátky do Přerova na druhou část oslavy.
Zaparkovali jsme u Pepy na zahradě, pokecali, vzali luxusní palačinko-spermiový dort s opravdu netradičním zdobením a vyrazili k Rosťovi. U Rosti vše tak jak má být, pivko naražený, kýta se točila na grilu, v garáži teplo.. no prostě bez chyby. Popřáli jsme Pajkovi a pak už to všechno tak nějak krásně plynulo.. Vzpomínám si na dva pěkný momenty: Když jsem dopíjel flašku Tullamorky, aby od ní už byl klid a hned vzápětí přistálo na stole její dvojče. A na hlášku "XXX, kolikrát ti mám říkat, že na píču se nemáš otáčet!"
Naše řady postupně řídli, ani Pajk nevydržel, ale chápu, že toho měl za celej den fakt dost. Nakonec jsme zbyli čtyři, dva Přerováci a dvě náplavy. Zabalili jsme to v šest a cestou k Pepovi se snažili dobouchat a dovolat Pajkovi, jak jsem zjistil druhej den od operátora: "Odesilatel teto zpravy, kteremu jste 31.03. 06:00 volal/a, je jiz dostupny. Stisknutim zeleneho tlacitka zahajite hovor. O2" Nezmar Pepa ještě neměl dost, tak zkoušel místní hernu, ale naštěstí byla zavřená, takže jsme v půl sedmý mohli zalehnout na matrace. Nedělního dopíjení jsme se naštěstí nemoh účastnit z pracovních důvodů, ale jako emergency zásobovač jsem se myslím osvědčil :-).
O týden později se přiřítil evidentně nadšenej Pajk k nám do kanclu a táhnul sebou obrovskej bágl. Z něj vyjlepal největší spacák, co jsem kdy viděl. Večer jsme udělali test, zatím jenom nanečisto.. jsem zvědavej na toho blázna, kterej s ním půjde testovat těch -35°C.. chudák Zuzka :-)
Mapa
Místa
Celá fotogalerie
