Noticka
Letos bychom se rádi podívali na Duklu a jako přípravu na tuto delší cestu jsme vymysleli kombinaci motocestování s rodinným víkendem (dle hesla vlk se nažral a ...). Stýffek dostal za úkol ošéfovat ubytování, za jehož obstarání je třeba Janu pochválit. Volba padla na rekonstruovaný baráček v Jestřebí nedaleko Mácháče. Předpověď počasí meteorologům vyšla, pěkně pršelo, víceméně celou cestu z Litole až do Jestřebí.
Po příjezdu jsme zaparkovali motorky pod přístřešek u koní a rozvěsili mokré hadry kde se dalo. Každá rodina měla svůj apartmán s kuchyní (lednička, sporák, rychlovarka, televize), ložnicí a koupelnou s WC. V patře malá herna pro děti a v přízemí velká společenská místnost / jídelna. Po večeři a uložení dětí jsme dali lahváčka a kus řeči na zahradě pod altánem. V sobotu ráno vyrazili nedočkavci na místní hrádek, který se tyčí nad okolními domky uprostřed obce. Výstup nahoru rozhodně není pro děti, ale stojí za to.
hrady.cz Sporé zbytky dříve tolik mohutného skalního hradu (dodnes se zachovala asi čtvrtina jeho původní velikosti) uprostřed těžko prostupných močálů vás uchvátí i dnes. V poslední dobe je Jestřebí známo spíše problémy s pro okolní domy nebezpečným odpadáváním kusu skály, na které zřícenina stojí. Domimantní pískovcový suk uprostřed otevřené krajiny vychází asi 25 metrů nad nevýrazný kopeček, který je ale nad okolím vyvýšen o dalších 25m. Jeho dřívější plná velikost jej předurčila pro vybudování opevněného sídla. Z torza hradu je přístupné pouze dolní plató, prudké schůdky za romantickým lomeným portálkem prochází bývalou hradní studnou. Na horní (o 11 metrů vyšší) plošině se zachoval zbytek 0,5 m vysokého hrazení, zakončeného 2m širokými a 1,8 m vysokými stínkami. Zbytky jiných staveb a tesaných prostor jsou dnes vesměs nečitelné. Pomohli tomu kromě povětrnostních podmítek zejména lidé - skálu s hradem v 18. stol. lámali na stavební materiál. Mnohokrát tak došlo k utržení nestabilních skalních převisů. I nyní se při procházce kolem hradu ocitnete poněkud v tísni pod masivností skalních převisů, které se nad vámi naklání.
Po návratu z místního hradu jsme sešikovali celou skupinu a vyrazili pohodovým tempem (a s dvouma kočárama) po žluté do sousedního Provodína na oběd. Vzhledem k tomu, že to bylo kousek a hodin bylo málo, rozhodli jsme se pokračovat ještě kousek dál po zelené. Cestou jsme viděli výběh divokých prasat a vysoké. I přes Lukasův odpor jsme nakonec všichni dorazili pod Lysou skálu, kde jsme vytvořili vrchilovou skupinu. Ta se vydala zdolat závěrečný výstup. Ženy a děti museli zůstat pod vrcholem a tak se až na samotný vrchol dostala jen trojice odvážlivců.
turistika.cz Lysá skála, podle svého tvaru připomínající siluetu spící dívky také uváděná jako Spící panna, je nejvyšším vrcholem tzv. Provodínských kamenů (419m.nm.). Provodínské kameny jsou přírodní památkou, kterou tvoří 6 většinou čedičových skalisek, vzdálených od sebe v průměru jeden kilometr, v lokalitě obce Provodín v českolipském okrese. Zmiňovaný skalní útvar je čedičový suk, vzniklý v třetihorách jako sopečný sapouch sloupcovitě odlučného olivinického čediče. K Spící panně se nejsnázeji dostaneme po zelené značce vedoucí z Provodína, která nás zavede prakticky až pod skálu. Výstup na vrchol je dosti náročný, nedoporučuji ho podnikat za deštivého počasí, nebo při námraze a dětem vůbec ne. Odměnou nám bude daleký panoramatický výhled na Ralsko, Bezděz, Borný, Jestřebí, Novozámecký rybník, Klíč a pohoří Lužických hor.
Po návratu do Provodína jsme zašli do místní občerstvovny na anoncované zabijačkové hody... z nichž byl nejlepší smažák s hranolkama. Po návratu na základnu najíst, vykoupat a dát spát děti. Poté večerní grilování a dopíjení basy. Odjezd motocyklistů byl stanoven (mnou) na nedělní 10h dopolední, což se ukázalo jako nereálné - nejprve bylo třeba pobalit věci a děti. Dokud nestáli děti u nabaleného auta, nikam se odjet nedalo. Tímto se odjezd zpozdil o hodinku a v 11 jsme zamávali rodinám a přidali plyn.. Holky jeli ještě na zámek v Zákupech, prošli se parkem a podívali se na medvěda.
Kroko Cesta z5 začala nečekaně na západ. Kam jinam, když domovy jsou na jihovýchod. Předjezdcem se zvolil Krokodýl, který měl i něco jako předem připravený roadbook (ještě že existují mapy). Přes sever a východ jsme se někde u Desné začali stáčet k domovům, protože začal trochu tlačit čas. Hledáním vhodného občerstvovacího zařízení jsme strávili asi 2 hodiny, nicméně k nelibosti některých to skončilo nečekaně, bagetou na bezínce ve zmíněné Desné. Zbytek cesty, nepopsán v roadbooku, byl jeden velký improvizovaný kufr okořeněný silným bočním větrem. Dobro došli, s cca 20 minutovým zpožděním před půl sedmou do Litole.
Mapa
Místa
Celá fotogalerie