Na letošní (ač již neplánovanou) akci v Brdech jsem se po delším zvažování celkem těšil. Sice mě to stojí týden dovolené, ale je to fajn akce v super prostředí a letos jsem si pěkně naplánoval cestu na motorce (cestou tam se zastávkou u Lukyho v Dobříši, z Brd na Sever, za rodinkou, no prostě výlet tak na 500km). No a pak začalo v Čechách pršet a pršet a předpověď nevěstila nic dobrého. Nicméně i tak jsem byl zabalen a připraven vyrazit. Jenže pak volala Hani, doma na to taky nekoukaly zrovna nadšeně.. takže jsem v neděli v deset vybalil věci z motorky a před polednem mě nabrala Hanka autem (jejímu manželovi se dost ulevilo, když jsem řídil místo ní).

Že to bylo rozumné rozhodnutí se ukázalo hned za naší obcí, když jsme za zatáčkou vlítli do vody vylité z pole. Byl to mazec, voda šla přes střechu a pootevřeným bočním oknem jsem dostal slušnýho koupáka. Cesta do Brd proběhla vcelku vpoho, nákup v Makru byl tentokrát jednodušší.. Zajímavé to začalo být ve Strašicích při vjezdu do vojenského prostoru. Tam, kde jsme v předchozích letech chodili lesem byla najednou říčka.. To není přesné, i říčka má nějaké koryto a břehy - tady se prostě jenom valila voda lesem, přes cestu.. a to jsme na horním toku Klabavy, nechtěl bych to vidět někde dál, když se potkají takové toky dva.. a více.

Studentské stany byly postavené na obvyklém místě, kousek od tekoucí vody.. Chodili jsme pozorovat průběžně stav, k tomu zkoušeli chytat mobilní signál kvůli předpovědi počasí. Nálada v generálním štábu nebyla moc optimistická, mluvilo se i o zrušení akce a případné evakuaci. Nicméně program byl daný, bylo třeba oběhnout známá místa a naplnit kešky aktuálními daty. I to se na některých místech ukázalo jako nelehký úkol. Pobavila mě Helča, která šla první a testovala průchodnost terénem.. a já v jejích stopách zapadl do půlky holin.

Pondělní ráno bylo sice deštivé, ale podle hladiny Klabavy v noci pršelo výrazně méně, takže hladina pomalu klesala. Z internetu a zpráv z Prahy jsme se dozvídali o celostátních komplikacích v dopravě a uzavřeném centru Prahy, nicméně autobus se všemi studenty dorazil pouze s 15min zpožděním, což jsme pokládali za menší zázrak. Místo každoročního ohně a opejkání kýty jsme museli vzít zavděk náhradnímu řešení (což se u buřtů na černém pivě dalo přežít).

Další dny už bylo počasí celkem vpoho, na středeční pochod se dokonce udělalo velmi pěkně, za celou dobu jsme nemuseli vytáhnout pláštěnky. Nafasoval jsem první tým a vyrazili jsme do terénu. Oproti předchozím ročníkům jsme se museli přizpůsobit stále ještě rozvodněným potokům a zalitým pangejtům, takže jsme méně nachodili po lesích a víc toho ušli po cestách. Nicméně to vůbec neznamenalo, že bychom nebloudili, třeba na Jindřichovu skálu jsme to měli cca 15min po cestě a nám trvalo něco kolem hodiny ji obejít kolem dokola..

Za zmínku stojí ještě bonusová keška za závěrečným KPMkem, studenti našli gradient a po něm jsme vyfuněli (někteří doslova: "jsem si všimnul, že nějak funíš" - "vole, ty jsi profesionální voják, studentům je polovic a já se zrovna zvednul v kanclu od kompu.." ) skrz nízké smrčky až nahoru k posedu. Cestou nahoru oposit Colin předával životní moudra studentům, takže teď snad všichni ví, že "chlap je nejspokojenější s plným žaludkem a prázdým pytlem" ..