Vstali jsme kolem půl osmé, lehce a zdravě posnídali jogurt s ovocem a musli. Nechal jsem drobotinu pod Vlastikovým dohledem a vyrazil provést registraci. 2x dítě, 2x dospělák, jediný zádrhel byl v Mlčechvostech, holky u registrace se mohli převrátit, když to měly zapsat. Pravděpodobně ještě nikoho z větší dálky neregistrovaly.

Plánované zahájení v 8:50 jsme stihli jen tak tak, Luky samozřejmě hlásil "Nechci běhat, Nechci tam jít." Nicméně i přes počáteční nechuť se postavil na start kategorie 3-4 roky, pěknou rovinatou 80m trať. Nenechal se vystrašit startovním výstřelem a poměrně pěkně vyrazil. Tempo udržel až do cíle a doběhl na pěkném 4. místě - a ještě se u toho stačil usmívat. Neuvěřitelný výkon, vzhledem k tomu, že stále dokola tvrdil, že nepoběží.

Michalka startovala v kategorii 5-6 let, v tvrdé konkurenci doběhla s úsměvěm jako čtvrtá, mezi místními druhá, za kamarádkou Johankou. V rychlém sledu následovaly další a další kategorie, nás čekalo zjišťování, kudy že to běží velcí kluci.. svými dotazy jsem vyloudil u okolo stojících pobavené úsměvy, hlavně když zjistili, že vůbec netuším, co je to Smrťák. To nás s Vlastikem trochu znejistilo, tak jsme si šli raději projít trať. Už úvodní výběh do kopce stál za to, kousek rovinky, pak dlouhý seběh následovaný něčím, co zavánělo náhonem na všechny čtyři. Po vydrápání se nahoru následoval poměrně dlouhý a rychlý seběh a pak cílová rovinka.. a to celé dvakrát, celkem 1100m. Upřímně řečeno, to jsme nečekali. Vlastikovi jsem se omluvil a slíbil, že už nás nikdy nikam nepřihlásim bez znalosti místních poměrů.

Koukali jsme, jak běhají další a další skupiny, Luky se aktivně zapojil a přes svůj deklarovaný odpor lítal po lese jako divej. Počasí bylo sice krásné, ale v lese zima. Když se blížil náš čas, zašli jsme si s Vlastikem do auta trochu odložit.. no upřímně řečeno, elasťáky nejsou mé oblíbené oblečení. Ale zase jsme s těma číslama na hrudích vypadali fakt .. sportovně? Michalka nám udělala pár předstartovních fotek, to jsme se ještě usmívali :-)

Na startu jsme se dozvěděli, že zbývající kategorie spojili dohromady, takže jsme se dostali do skupiny se zajochama, dva mlaďasové = jeden Kovík. Pro nás žádní soupeři. Naše cíle byly.. adekvátní - neudělat moc velkou ostudu a moc se nezrasit. Startovalo se ve dvojicích 10s po sobě. Jak praví všechny běhací teorie, hlavně nepřepálit start. Na povel jsme s Vlastikem vyběhli a už od prvních metrů se mi začal vzdalovat. To mě trochu zaskočilo, ale Vlastik je a vždycky byl sportovec, takže co nadělám. Už v půlce prvního kopce jsem nestačil s dechem, přece jenom běhám skoro po rovině. Vlastika jsem doběhl až cestou z kopce, delší nohy a menší pud sebezáchovy udělaly své. Smrťák se běžet nedal, tam jsem se vyškrábal a mazal dolů. Trať byla zametená od listí, některé pasáže posypané pískem, ale dolů to bylo o hubu. Moje botky za pětikilo prostě nejsou na tento terén stavěné. Cílová rovinka a už mě dav hnal do druhého kola.

Byl to zvláštní pocit, lidi kolem.. běhání mi vychází většinou na večer až noc, takže nikoho nepotkávám.. a tady fůra lidí a navíc povzbuzují. Taky kdyby tam nebyli, vykašlal jsem se na to už v půlce prvního kola, ty kopce jsou mazec. Druhé kolo mi přišlo víc v pohodě, asi už jsem byl otupělej a věděl co mě čeká. Po doběhu nám Miška udělala "vítěznou cílovou" fotečku. Následoval přesun do sokolovny, kde se vyhlásily výsledky a všichni účastníci dostali placku na krk.

Děkuji Vlastikovi, že se do toho pustil s námi a příští rok se třeba přidá i někdo další..