Když jsem se před více než rokem rozhodl začít běhat, dal jsem si za cíl zaběhnout Kounickou desítku. Logická volba, běží se každý rok u nás za barákem a děti už se účastnili kratších distancí (Luky 2x a Miška už 3x). Nutnou (mojí) podmínkou bylo kvalifikovat se na závod časem po 60 minut. To se mi povedlo v den mých 40. narozenin, asi jsem měl potřebu si dokázat, že na to mám. Dle rady na běhacích serverech jsem se o svůj plán podělil s fůrou lidí, abych byl dostatečně motivován a nezabalil to předčasně. Nutno říct, že tahle strategie není špatná. Hlavně poslední měsíc před závodem, když se ozvala kolena a byl jsem na nejlepší cestě se na to vykašlat. Další velkou motivací bylo nezklamat mého osobního trenéra, který kromě dobrých rad přislíbil i osobní účast na závodě. A když už jsem měl i vlastního pacera (vodiče)...

Školou povinní běželi 1500m a startovali všichni dohromady. S Miškou jsme si proběhli trať den předem, aby věděla do čeho jde. Počkal jsem na ní cca 500m před cílem a udělal jí dvě fotky. Zbytek jsem v rámci rozcvičení doběhl s ní. Ke konci jsme museli zvolnit, už to neudejchala, ale jinak sil měla ještě dost. Bylo z toho krásné třetí místo za 8:22 (předloni běžela 100m, takže srovnání jen s její první patnáctkou, kterou ve škole zaběhla za +-8:30). Při vyhlášení to růžovce na bedně moc slušelo a jako hrdý otec jsem si to užíval.Po osmé ranní jsme se zašli zaregistrovat a kdybych trefil ty správné dveře hned napoprvé, asi bychom měli s Radkem startovní čísla 1 a 2 :-). V devět začali běhat nejmenší děti, Lukas z nás přišel na řadu jako první. Měl to dost napohodu, nakonec se zastavil metr před cílem, takže byl vlastně div, že nebyl poslední. Takže letos 100m za 25.70 (předloni to bylo za 38.20).

To už se k nám přidal Radek, já se skočil přezout a po připnutí startovních čísel byl akorát čas postavit se na konec startovního pole, moje ambice byly (vzhledem k problémům posledního měsíce) hlavně ve zdraví doběhnout. A nebýt poslední.. Radek to viděl trochu jinak, jak se ukázalo hned po startu, když jsme se začali probíjet startovním polem. Když mi telefon na prvním kilometru nahlásil 4:59, začal jsem protestovat, že je to moc rychlý, že jsme přepálili start. Radek nedbal a dal mi za úkol pověsit se za tu hezkou holku před náma a nepustit jí z očí. Druhý kilometr dokonce jen za 4:55.

Na třetím kilometru jsem začal ztrácet kontakt, ale tempo zůstalo vysoké, 5:01. Následoval kopeček k sýpce, překvapivě víc mi dal zabrat následný dlouhý seběh od sýpky do Vykáně, na to že to bylo pořád z kopečka.. tam jsem měl první a vlastně jedinou krizi. Ale Radek nepovolil, a přišel rozhodující stoupák z Vykáně na Černíky. Tady se rozhoduje.. a my jsme začali předbíhat :-) Vtipný bylo, jak se každý otáčel a koukal, koho to Radek tak vehementně koučuje. Přesně dle instrukcí jsem zkrátil krok a udržel tempo na 5:31 (zcela logicky to byl nejpomalejší kilometr celého závodu). Od osmého kilometru už to nebyla žádná sranda, naštěstí až k rybníku je to lehce z kopce. Poslední kilometr začíná kopečkem (tam jsme ještě stačili někoho předběhnout) a pak už následuje dlouhé pozvolné klesání až do cíle.

Radek se mě snažil vybičovat k maximu, abych předběhl ještě toho svalovce před náma.. jenže jak koučoval nahlas, koučoval i soupeře :-) V závěru už jsem na nějaké zrychlení neměl sil a tak jsme vpadli do cíle (teda já jsem vpadl a Radek elegantne doběhl - viz foto). A poslední kilometr, jak je mým dobrým zvykem, byl nejrychlejším z celého závodu, 4:36! Výslený čas 50:23 stačil v kategorii M49 na desáté místo, celkově na 50. z celkem 83. startujících. Za mě luxusní a Radek se alespoň pěkně proběhl :-) Vytyčený cíl byl splněn, limity pokořeny a teď je na čase najít další výzvu..