"Vemte si sebou všechno na čtyři dny, nikde si nic nekoupíte!" Tak zněli instrukce před jarním čundrem. V okolí Střely toho moc není normáně, natož koncem března...

Vzhledem k práci a předání dětí vyrážím s Jirkou až v pátek odpoledne. Cestou nehoda na silnici, po 10 minutách čekání prudká levá a dle navigace kolem psychiatrické léčebny, po červené turistické, pak po cyklostezce.. ještě že jsme měli pro případ ztroskotání plný zásobovací vůz. V osm jsme odstavili auto v centru Rabštějna nad Střelou a vyrazili hledat bivak. Po chvíli se v dálce objevilo mihotavé světýlko a to se pořád zvětšovalo.. v táboře polomrtvo :-)

A zima, dle necejchovaného teploměru nad ránem -7C (odhad tak -3C až -4C), vyhnalo mě to ze spacáku velmi brzy.. a nebyl jsem sám. Rozmrzali jsme asi do devíti a pak po červené do Rabštejna. Kromě Jirky nikdo o mém supplywagen nevěděl.. o to bylo větší překvapení, když zapípal centrál a otevřel jsem kufr :-)

Po občerstvení a vlastně i po obědě dál po zelené směrem po proudu, kolem ř(a-o)píků, přes Železný hamr a Kozičkův mlým. Po koupací zastávce přesun na další tábořiště. Šli jsme najisto, měl jsem od minulého čundu s Pajkem v mapě zaznačené vhodné místa. A že tohle bylo luxusní. Nejprve připravit zásobu dřeva a následně ... a koho by to člověk v divočoně nepotkal.. vlastního šéfa :-)

V neděli jsem byl po ránu zmrzlej jak wehrmacht u Stalingradu, vylezl jsem ze spacáku komplet oblečenej, včetně konga s teplou vložkou - příště jdu s novým spacákem! Po vydatné teplé snídani jsem se nechal opustit a vyrazil sám zpátky do Rabštejna. Za dvě hodiny jsem shodil na parkovišti bágl a vyrazil na přepadovku na Zbiroh.

Střela nazklamala, počasí nádherné, co víc si přát!