Podzimní DMP se tentokráte konala v Brdech, respektive základna byla na hranici uzemí v chaloupce rodinného klanu do kterého patří i Kubass a Jirka. A vzhledem k tomu, že tam i tito dva byli, bylo jasné, že to bude pořádná kalba. Taková klasika posledních DMP, víkendová akce na pěkném místě spojená s výletem do přírody. V pátek se nás nakonec sešlo sedm, což je jedna z největších účastí.

Ranní přípravy spočívaly v zabalení nějakého toho jídla a hlavně dostatečného množství pítí a namíchání nápojů, Jirka tomu říkal "čert". Na cestu vyrážíme za pěkného počasí a už v dobré náladě, samozřejmě hned za vesnicí u rybníčka ji ještě zvyšujeme. Lidí sedm, panáků šest ... takže byl i jeden prominentní plecháček, zajímavý, že vyšel zrovna na Karla ;-) Hranici byvalého vojenského újezdu překonáváme za Zaječovem a dostáváme se do krásného území, které je díky izolaci od běžných lidí velice zachovalé.

Po zpevněných i nezpevněných lesních cestách se dostáváme až ke starému letišti pod Hejlákem. Někteří svačí, popíjí kounické pivko, někteří zkouší, jak tak tady mohla ta letadla přistávat, ostatní tancují a předvádějí všemožné kreace. Nálada je vynikající a tak po krátkém odpočinku vyrážíme dál. Raději volíme asfalt, než průchod lesem přes uzemí ve kterém mohou být nevybuchlé dělestřelecké granáty. Přeci jenom se jedná o místa, kde za studené války cvičily tisíce vojáků a težká vojenská technika. Na jedné velké křižovatce u dopadové plochy Tok nacházíme místo s ohništěm a nádherným výhledem po okolní krajině, jasná volba na upečení buřtů a oraz. Až na Mařku, který byl asi znaven neustálým odpočíváním a posedáváním v mraveništích ;-), si pochutnáváme na buřtech.

Na horizontu se objevují první narůžovělá oblaka a tak pomalu míříme zpět. Cesta už tolik neubíhá, začínáme být unaveni fyzicky tak i společensky a brzdí nás i některé blbosti, jako skákání přes závoru. Mlok to třeba nezvlád a po tom, co se mu závora něčekaně odsunula, ho zvedáme ze země, ošetřujeme hlavu a křísíme zbytky pití, co nám ještě zbyly. Začíná padat tma a lesní temná atmosféra nás nutí k svižnějšímu kroku za svitu čelovek. Dochází pití, skupina se trhá na vícero podskupinek, ale naštěstí před desátou v naprosté tmě a po 32 kilometrech dorážíme všichni do chalupy.

Tak snad zas někdy v Brdech na viděnou u podobně vydařené akce.

Vlastik