Ani nevím jak, ale sešlo se pár myšlenek, pár nápadů, pár představ a kvarteto dobrodruhů, kteří se třeba předtím ani ještě neviděli a už jsem mířili v naloženém teréňáku do Rakouska k pohoří Dachsteinu. Cesta není zas tak dlouhá a když nejsou vetší zácpy na trase, tak i docela odsýpá. Ubytování bylo ve skvělém mločím doupěti u Ramsau a to s výhledem na zasněžené vrcholky.

První den jsme se vypravili na poznávací výlet po okolí a obhlídnout situaci pod masivem, což nám trochu komplikovala mlha, ale i tak to byl pěkný výlet přes Austria-Hutte (1638 m.n.m.) a Turlwandhutte (1750 m.n.m.) až ke spodní stanici lanovky, kterou jsem v následujících dnech hodlali využít. Jenže ouha, místo, abychom jen zjistili cenu lístků a takové ty běžné informace, zjistili jsem, že je lanovka v tomto květnovou období mezi sezónami zrovna v naplánované servisní odstávce. Ok, tak to holt je, plány se trochu změní, ale nic tragického a nálada kupodivu stoupá, jelikož se mraky rozestupují a otevírá se krásný výhled do údolí a na okolní kopce.

Po příchodu na základnu ještě probíhá testování a seřizování výstroje, kontrola lan a takové ty rutijní, ale důležité věci. No popravdě, Karel se teprve s mačkami seznamuje, ale jde mu to dobře :-). Večer sedáme nad mapy a předpověď počasí a rozhodujeme, že výstup nahoru necháme až na pozítří a tedy, že následující den podnikneme výlet přes údolí na protější stranu. Z pěkného výletu byla nějlepší zastávka na "pivko" na horské chatě Sonnenalm, skvělá obsluha, úžasná atmosféra za zvuku živé muziky od místních hochů i srandičky hospodského v podobě džbánku, místo piva naplněného betonem.. (kdo si to nedokáže představit, tak takovej korbel se nedá skoro uzvednout ;-) ). a na další cestu ještě dostáváme panáčka lahodné malinovice. Pak už jsme to jen tak přehopsali přes kopeček Rittisberg (1562 m) a na rozhledně jsme se pěkně s odstupem pokochali výhledem na celý masiv Dachsteinu, který nás čekal zítra. Dobrá příprava i na prozkoumání, které kotliny bude potřeba využít k obejití "vyřazené" lanovky... no potěš ;-)

Budíček brzo ráno, pak přejezd na parkovište pod lanovkou a už po šesté si to ve trojici mašírujem přes kraví louky a klečové úseky k zasněženým skalám. Po necelých dvou hodinách mizí i poslední vegetace a my se dostáváme do území, ledu sněhu, kamení a nádherného klidu. Pohledy do údolí to ještě umocňují a jsou nádherné ... jenže idylka netrvá dlouho, dostáváme se do suťoviště a čeká nás strmý výstup na pravobok, kameny se sesouvají, prokluzují pod podrážkami a občas i padají a tak musíme dodržovat velké rozestupy a být opratrní na každém kroku.

Po tomto úseku následuje pohodovější část, umocňovaná teplým slunečním svitem, přes takovou náhodní plošinu a ledovcový splaz až k nejzajímavější části cesty "přesunu nad propastí". Vpravo skály, vlevo strmá strž do údolí, částečně sněhem pokrytá cestička vypadá všelijak a zrádně, takže nasazuje sedáky a uvazujeme lano. Po zdolání nejobtížnějšího úseku na jižní stěně přecvakujem na feratový sety a svižnějším tempem se blížíme k doposud největšímu překvapení výpravy.

Ve výšce 2704 m.n.m je ve skále ukryta štola,nic velkého, jen tak aby tam člověk prolez. Už samotný průlez je zážitkem, ale největší čeká na druhé straně po otevření kovových dveří... woooow .. stojíte uprostřed skály, pod vámi tak 40 metrů sráz a před Vámi nádherný výhled do zasněženou krajinu posetou alpskými vrcholky. Chvíli jen tak zíráte, sníte, pak zacvaknete karabiny a sestupujete po žebříkách k úpatí té kolmé stěny. Sestoupíte dolů a ocitne se v "komerčním světě" mezi lanovkami.. naštěstí lidu prázdno.. no jasně lanovky nejezdí, je klid a nahoře jsou jen ti největší "nadšenci".

Usedáme ke svačině a rozmýšlíme co dál, vzhledem k pokročilému času a co už jsme dnes zažili a kolik toho máme za sebou se přikláníme k návratu zpět, abychom byly včas za šera dole, bohužel Martin nesouhlasí a trhá partu a sám pokračuje .. no nechápu. S Karlikem vyrážíme zpět a ještě více si vychutnáváme ty nádherné pohledy po Alpách, průchod štolou a následně i pohodovou svačinu na hraně ledovcového splazu, kde se k nám přidávají "alpské vrány". Genius Loci ... To holt člověk musí zažít, jinak to nepochopí :-)

Po následném sestupu, západu slunce, trochu trable s tím, že nám přes den stačili rozhrabat přijezdovou silnici a čekáním na pozdní návrat posledního člena, vše dobře dopadlo a my si mohli v nočních hodinách dát i nějakého toho panáka na zdar akce. Cestu domů jsme si ještě zpestřili návštěvou mohutných vodopádů WildeWasser Wirte a procházkou po okolí zakončili dobrodružnou výpravu na masiv Dachsteinu.

Díky všem Vlastik, Karlik, McMlok, Martin ..