Noticka
Naštěstí termín na kola jsme měli dohodnut dopředu, takže už zbýval oříšek kam. Totiž ozval se Kubass, že by také jel, jenže pak zas mlel něco o routerech a víkendu stráveném v serverovně. No zkrátím to, oprášil jsem kolo od pavouků, zabalil a ve středu vyrazil směl Prágl s tím, že vlastně nevím. Cestou do Tróje se mi v hlavě rozležel plán, u loděnice checknu whatsup a posílám finální status, sejdeme se v Kounicích a pak se uvidí. A vidělo se, sešli jsem se navečír jak švábi na pivo v hospůdce na fotbaláku. Dali limču/pivko s Karlikovejma kinderama, odzkoušeli hod kritetovým míčkem a přesunuli se k ohýnku na opékání buřtíků a masíčka. Myslím, že luxusní smažená vajíčka po ránu a lelkování, až si někteří zabalí, nastínilo pohodový ráz akce.
Oficiální start se povedl hned na podruhé, jen, co jsem se po prvním hned vraceli kvůli nedotaženým šroubům na šlapce, chybějící flašce a vestičce proti větru. Sláva hurá výletu, myší dírou vyrážíme kupředu. Přes Bříství do Litole, kde se snažíme napojit na cyklotrasu mířící někam na Milovice a Benátky. No byl to zážítek, po rozbahněném tankodromu jsme se srázem spoustili do areálu sběrných surovin. Při projíždění branou ven, obsluha docela čuměla, kde se tam berem :-). Zas to, že pak cesta vedla po turistické modré, nás mohlo přivítat stádo zubrů z místní rezervace a pak i pizzař z restaurace, kam jsme nakonec dorazili.
U Bernarda a tří dobrých pizz jsme počkali až přejde déšť a následně vyrazili na Bouli. Jenže za chvíli náš profesionální metrolog a amaterský meteorolog hlásí blížíci se přepršku. No co se dádělat, musíme najít nějaký občerstvovací přístřešek. Ještě, že existují mapy.cz a pár míst jako je "U Máchala". Červená nás pak vedla okolo meandrů řeky Jizery až do centra v Mladé Boleslavi. Kupujeme duši na Karlikovo zadní kolo a na náměstí se se zmrzlinou v ruce usazujeme před radnicí. Následuje krátká procházka centrem s projížďkou pod hradby pomocí proskleného výtahu a i obdivování 3D pointu v parčíku. Pro mě novinka, tak trochu nesmyslný obrázek nasprejovaný na zemi se po vyfocení jeví jako plastický ... no všichni jsem si ho vyfotili jak asijští turisti ;-).
A když už jsme u té Asie, meteorolog zahlásí od západu nějaký "Tajfun" a tak je nejvyšší čas se schovat do thaiské restaurace na vydatnou polévku Phóó. Následující den chceme prorazit do Českého ráje a tak hledáme rozumný nocleh v okolí. Po létech zkušeností to není problém a po krátkém době se ocitáme na kabinách v jedné z vesniček. Pěkné místo, přístřešek, potok hned vedle, jen ty bezpečností kamery nás překvapily, to nebejvávalo. No co, vždyť nikde nic špatného neděláme. Nejspokojenější byl Mařka na své nové nafukovací karimatce :-).
Z Hradiště to bereme do CHKOčka pod Valečov. Na oběd ještě brzo a tak vyrážíme vzhůru na hrad na prohlídku. Hrad pěknej, tak nějak si ten drsnej středověk představuji. Prolezeme ho, nastudujeme jak se vařilo pivo a na jedno se vracíme ke stánku, k tomu přihodíme burgra a druhý půllitr a jsme naprosto spokojeni. I moto v časupisu to dokresluje "Více nocí pod hvězdami = více štěstí do života".
Nevím, jaký rarášek nám nakukal, že se půjdeme podívat na obětní kámen. Do kopce, z kopce po modré turistické nám dodal intenzivní zážitek do iteneráře. Ale i samotná cesta lesem mezi pískovcovými skalami a okolo rybníčků byla pěkným zážitkem. Narážíme na hrad Kost a tak zastávka pro bolavá záda a kolena přijde vhod. A co, když už jsme tady, tak se tam půjdeme podívat.. vyfasujeme šikovnou průvodkyni, projdeme přes několik nádvoří, dozvíme se něco o historii a přestavbě na sýpky a i třeba to, že hrad hlídali jen tři vojáci. Uvnitř je pěkná ukázka zbraní i jak vypadala hodovní síň. (Zajímavé je, že třeba šlechta věděla, že používání cínových nádob je jedovaté, ale přeci by nejedli z dřevěných jako poddaní, tak se raději přiotravovali :-o ). Z prohlídky jsem si odnesli i informaci, že jeden z pozdějších majitelů Kinských jsem jezdil na kole za svou milou z Chlumce na Cidlinou. A tak že naše cesta bude pokračovat tímto směrem.
Popojedeme do Sobotky a před přeháňkou se schováváme na zastřešené zahrádce místního hotelu. Pivečko a dobře připravené jidlo uspokojí naše gastronomocké choutky. Jen, co nám trochu slehne, vyrážíme do lesů sehnat nocleh, což se nám po pár útrapách se zarostlými cestami a psy povedlo a na noc uléháme v březovém háji. Po cestě do kopce jsme vymysleli pěknou hovadinu, cinkání na kamarádův zvonek, teda v případě, že jdete pěšky rychleji než on jede a zrovna procházíte okolo něj :-)).
Spaní byla taková kovícká klasika pod plachtou k tomu ranní sluníčko a dokonce kapučíno a sušenky. Zabalíme a na pohodu vyrážíme, Karel si jen "povinně" zajel do Mrkvojed a pak hurá na dortíky do Kopidlna. No ty pauzy v cukrárnách se nám opravdu zalíbily :-). Dva kousky k tomu kávička a technika pod námi začíná stávkovat. V klesajíjcí zatáčce u Židenic opět Kajass jede po ráfku a tak se pouštíme do "generální údržby"... lepíme, přehazujeme pláště a improvizujeme jak se dá, žádny rychlo pitstop to teda není ale Kajass je spokojen, prý "Ještě, že neznáš pravidla TopGeeru" ;-). Přes všechny trable dorážíme do Chlumce a ve stínu dubů, čekajíc na prohlídku zámku Královská koruna, hrajem karty. Prohlídka přes 3 zámecká křídla se 3mi pokoji v každém z nich (zajímavá barokní kompozice do Santiniho, který číslo 3 miloval) sice moc neuchvátila, ale to na Kosti zmiňované kolo jsem nakonec našli, tak hurá :-).
Nakupujeme pár zásob na večer u obchoďáku a okukujeme tam stojící elektrická kola a nakonec i diskutujeme s jejich majiteli, kteří si je na stáří nemohou vynachválit. I na doporučení míříme na Pamětník, kde se usazujeme u rybářského stánku na klobásu a langoš. U pár pivek a hazardní hře v kostky, zůstáváme až do zavíračky. Břehy okolních rybníků jsou totálně obsazeny rybáři a tak nacházíme místo na nocování v blízkém dubovém lesíku plného roháčů. Hmm, asi mýtina, kam chodí prasata.. no, raději očůráváme okolí a můžeme rozbít ležení.
V neděli ráno dorážíme do Kladrub, kde si projedeme nádhernou álej směřující k hřebčínu a pozdravíme se s místními bělouši.. prý jen jednoročci a teprve přeměnují barvu. No a míříme do týnecké cukrárny na vyhlášenou zmrzlinu. Po ochlazení se postupně mezi tůněmi a pískovnami přibližujeme k Labi a pak to okolo něj bereme na Kolín, Oseček až na Slaníkovské hradiště u Liblic na Cidlinou. Tak, kde kdysi skončila jejich éra, pomalu končí naše letošní kola.
Spřádáme plán na poslední část trasy do Poděbrad a Poříčan s tím, že se zastavíme na soutoku na něco dobrého. Gril a na něm vyvonění pstruzi to jasně vyhrály, k tomu dva Bernardy a všichni byli spokojeni, ba některým se dělaly boule za ušima. :-) Myslím, že to bylo takové symbolické zakončení našeho "gastronomického kolování". Pak už jen přesun do Poříčan, kde jsme se rozloučili a rozjeli k domovům.
Tak snad, příště, navzdory všem neduhům, vyrazíme vstříc dortíkům a hezkým zážitkům, NaZdar všem kovíkům! :-)
Vlastik
Mapa
Místa
Celá fotogalerie
