Původní myšlenka - čundr.. pak přišel Pajk s vodou.. ale všude sucho, řeky nesjízdné.. ve středu řádně zapršelo, ve čtvrtek rychlý telefonát do půjčovny a v pátek se vyrazilo do Týniště nad Orlicí. Na můj dotaz, komu budu dělat háčka mi bylo odpovězeno, abych nevymejšlel píčoviny. A tak jsem nafasoval vlastní kanoi a učil se za chodu/plavby..

Po páteční teoretické přípravě (která se někomu protáhla až do rána) jsme byli v sobotu odvezeni i s potřebným vybavením za Choceň a vypuštěni na řeku. Počasí nádherné, řeka tekoucí tak akorát, idylka. Odpoledne se začalo zatahovat, dle radaru na nás mířila velká bouřka, takže jsme opustili řeku a rozbili improvizovaný kemp na přilehlé louce. Indiánskému náčelníkovi se povedlo pomocí luku a šípů (nebezpečně dopadajících všude kolem) bouřku zahnat, takže většina mohla bez obav vytuhnout a Péša mohl navařit kotel polévky.

V neděli jsme pokračovali za krásného a velmi teplého počasí, takže nám brzy došla zásoba tekutin (zajímavé, že na nealko nikdo extra nemyslel). Zachránila nás večerka v Čermné nad Orlicí, které jsme výrazně zredukovali zásoby. Popopluli jsme do nejbližšího lesíka, kde jsme si na ohníčku opekli něco k obědu (Milošovi díky za Chipotles en Adobo).

Je-li pod jezem Na Králce (km 8,3) málo vody, je možné plout náhonem vpravo cca 2,5km. Náhon je úžasný, lemovaný vysokými stromy. Na jeho konci je třeba lodě přenést v Borohrádku přes silnici a po pár desítkách metrů je pod jezem vrátit zpátky na řeku.

Mezi Borohrádkem a Týništěm nad Orlicí řeka krásně meandruje, nic monotóního. U Žďáru nad Orlicí jsme míjeli tábořiště a po krátkém průzkumu jsme vyhodnotili místo jako vhodné k přespání (lavičky, židličky, stůl..). Péša udělal kotel fazolového guláše a bylo dobře.

V pondělí ráno nám zbýval poslední kousíček do výchozího/cílového bodu, nejprve přes soutok Tiché Orlice s Divokou a pak poslední přenášení u MVE Albrechtice nad Orlicí. Těsně před zakončením jsem se rád a dobrovolně vykoupal, hrozilo mi totiž krtění od ostatních zasloužilých vodáků...