Stuldova svatba       2006-04-29   

Svatba je magická událost. Akorát se mi zdá, že se s nimi v poslední době roztrhl pytel. Lidé se usazují, přestávají být svobodnými elfy, berou na sebe chomout a jsou přesvědčeni o tom, že manželství je růžemi poseté jařmo. Nevím. Je to jejich názor.

Každopádně jsem oznámení Davida a Valerie o plánovaném sňatku uvítal coby příležitost setkat se s kamarády a popřát jim do života všeho podle jejich gusta. Přípravy na poslední dubnovou sobotu nebyly nikterak hektické. Svatební dar jsme kupovali společnými silami, bratrsky jsme se tak podělili o náklady na koupi špičkového kuchyňského robotu značky ETA, který krouhá, mixuje, strouhá, hněte, šlehá, mele a dělá zřejmě i spoustu jiných důležitých věcí, které neznám a snad ani znát nechci. I naše blahopřání bylo tématické. "Ať turbulence v tomto robotu jsou těmi jedinými ve vašem životě!"

Evangelický kostel sv. Martina ve zdi je zevnitř překvapivě vkusně a moderně rekonstruován, zatímco zvenčí nese stopy svého románského stylu z druhé poloviny 12. století. Svatebních hostí se sešlo vskutku požehnaně, střízlivé odhady se kloní ke 150 osobám, někteří kolegové však hovoří až o dvou stech lidech. Dalším překvapením bylo, že všichni se relativně pohodlně do malého kostelíka vešli. Ženichovi, který měl krk ozdoben vkusným motýlem, to vyloženě seklo, nevěsta byla krásná jak už nevěsty bývají, celá v bílém, přivedena před oltář hrdým panem otcem.

Pak začal samotný obřad. Farář hovořil silným hlasem, přesto mu však v zadních řadách nebylo vždy zřetelně rozumět. Těžko říct, zda to bylo způsobeno neexistencí zvukové aparatury či povykem skotačících dětí v bočním ambitu svatostánku. Pokud však rozumět bylo, nutno ocenit vtip a přirozenost oddávajícího, který se rozhodně zhostil své role nadmíru statečně. Humornou scénku vytvářel i jeho nechtěný dialog s varhanicí, když se oba, poněkud nekoordinovaně, snažili hrát první housle obřadu. Jen mě poněkud zklamalo, že se při obřadu nepodávalo víno. Tradice by k tomu velela. V tomto kostele se totiž v dobách husitských, konkrétně v roce 1414, poprvé v českých zemích podávalo podobojí (sub ultraque specie), tedy chléb a víno z kalicha.

Nicméně o chléb a kalich jsme ochuzeni nebyli, třebaže jsme si museli počkat až do večerních hodin. Ne pro všechny však bylo odpolední čekání na hostinu tak příjemné jako pro Karlíka. Davida a Vlado se dostali do spáru organizované bandy zlodějů a byli okradeni doslova o vše. Tedy snad s výjimkou své cti, pokud ta není součástí několika platebních karet, několika dokladů, průkazů, legitimací a tučné částky peněz v hotovosti. Holt ne vždy se daří.

Večer však na sebe nedal dlouho čekat, taxík se objevil před okny Rytířské a my projíždíme podvečerní Prahou do Prokopského údolí, kde se nachází Gourmet Club Černý Kohout, místo svatební oslavy. A nutno podotknout, že místo nadmíru vkusné. Klub fungující jen na objednávku je pojat jako jeden velký prostor s barem a malým tanečním parketem. Je až s podivem, kolik tančících a křepčících těl se na tento malý parket v pozdějších hodinách vměstnalo.

Davy hostů na hostině mírně prořídly, aktivně hodovalo okolo stovky osob. Zasquatovali jsme jeden stůl a jali se ochutnávat tamní moky. Pivo i sekt prozrazovaly vysokou kvalitu, později přišlo na řadu i jídlo ve formě obložených talířů a barbecue, které umně připravoval kuchař venku na zahradním grilu. Shodli jsme se, že materiální a chuťová stránka svatební hostiny byla vyvedená, příjemná byla i nenucená zábava, tj. tanec včetně vystoupení páru stepařů, kteří sklidili zasloužené ovace. Kvalita zábavy se často hodnotí podle toho, zda se po parketu pohybovali i zavilí netanečníci. A tentokrát tam byli spatřeni!

Inu, veselka ještě probíhala, ale někteří z nás ji museli opustit již před půlnocí a dostát tak svým rodinným, manželským a jiným povinnostem. Byl to vydařený den.

Tnx to Stuldům za pozvání a Radkovi za popisek

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři