Svatba Dany a Marti$e na Vysočině       2006-04-01   

První letošní telefonát (1.1.2006 0:30) mě zaskočil nepřipraveného, volal Marti$ a ptal se co dělám 1. dubna. Na to se nedalo říct nic rozumného, takže jsem se stal (čekající na tramvaj na zasněženém náměstí Míru) Marti$ovým svědkem. Jak prosté. V tramvaji jsem uvažoval nad tím, jak dlouho a jak dobře se vlastně známe.. no už to bude skoro celé desetiletí :-)

A tak jsme s Adél prvního dubna vstali v šest hodin a vyrazili na Vysočinu. Dorazit jsme měli do desíti, počasí pěkné, provoz malý, hezky nám to ubíhalo. Celou cestu mi vrtalo hlavou to datum.. 1. duben, apríl.. Když jsme byli těsně před cílem naší cesty, zavolal jsem Marti$ovi, že jsme teprve u Čáslavi a kvůli problémům s autem jedeme šedesátkou.. na druhé straně telefonu byla slyšet vzrušená diskuse o kolikže času to nestihneme.. tak jsem slíbil, že pojedu tak rychle jak jen to půjde a nechal Marti$e trochu podusit.. pak jsem zaparkoval u Dany před barákem a šel se ukázat ženichovi, říkal pořád dokola něco o tom že na oplátku či co :-)

Přípravy byly v plném proudu, leštila se auta, připínaly myrty. Po jedenácté hodině jsme nasedli do aut a vyrazili do nedalekého Hlinska. Zaparkovali jsme před místním úřadem a odebrali se do patra, kde jsme se seřadili před svatební síní. Snoubencům byly odebrány občanky a rovnou jim byly znehodnoceny, asi aby se z toho nemohli vykroutit.

Jak to viděl svědek

První fopáčko hned v předsálí, netušil jsem po které ruce mám mít svědkyni, pak jsem zase blbě stál, no asi nebudu svatební typ.. Pak jsme za zvuku nějakého harmonia či čeho jsme nakráčeli do síně, ženich s mátí první, svědci, rodina a nevěsta samozřejmě s otcem nakonec. Po příchodu nevěsty nás paní matrikářka seřadila trochu netradičně do řady vedle sebe. Pak přišel oddávající a začal snoubencům promlouvat do duše. Většinu proslovu jsem moc nevnímal, soustředil jsem se na příkaz od přítelky, že ať se bude oddávající ptát na cokoliv, mám mlčet. Co mě překvapilo, přišel jsem si nervóznější než ženich, po zádech mi stékala kapka studeného potu a já si říkal proč, ty si to máš užívat, tobě o nic nejde. Po dvouch ANO a svatebním polibku jsem se jim ještě zvěčnil do úředního lejstra a vysloužil si od novomanžela kritiku za krátký podpis, asi měl strach o platnost právě uzavřeného svazku. Na druhou stranu z krátkého jména dlouhý podpis neuděláš..

Po obřadu následovalo focení na schodech před radnicí a odjezd do 30km vzdálených Daňkovic na hostinu. Cestou jsme museli dvakrát zastavit, nejprve těsně za Hlinskem, kdy novomanželé nevydrželi rachot plechovek uvázaných za autem a pak těsně před koncem cesty, když nevydržela svatební kytice na kapotě vedoucího auta. Po příjezdu na místo určení následoval klasický úkon zametání střepů z rozbitého talíře. Poté jsem byl překvapen hromadným odvozem aut zpátky k Daně. Těšil jsem se jak si s klukama zazávodím na místních klikatých silničkách, dopadlo to úplně jinak, vezl jsem otce novomanželky. Sice jsme dojeli s notným zpožděním, zato jsme si pěkně pokecali.

Na hostině už nás netrpělivě vyhlíželi, čekalo se na nás s obědem. Teda, to nebyl oběd, ale masová vražda. Což o to, jídlo bylo výborné, ale ty nehumální porce.. Když se nám alepoň trochu slehlo, vyhlásili jsme hromadný výlet na nedaleký kopec. Nevěsta s námi chtěla jít jenom kousek, přece jenom v těch šatech.. Nakonec s námi vyšla až nahoru, pěkný kus cesty. A po návratu zpátky jsme pokračovali večeří, pro změnu dostal každý dva řízky s hromadou hranolek. Tím už se prokousal opravdu málokdo.. a když jsme se dozvěděli o chystané druhé večeři, "vynutili" jsme si její zrušení.. nejsme totiž žádní hobiti :-)

Když jsme se zase trochu vzmátořili, objevila se v rukou Jirky kytara, ségra vytáhla zpěvník a celkem pěkně se to rozjelo. Kolem jedenácté hodiny jsme se naskládali do připraveného tága a vyrazili zpátky do Hamrů. Tam jsme se slezli v kuchyni na pivko, speciálně pro mě byla na mrazáku flaška FCčka. Nejdřív zmizeli novomanželé, asi zamakat na té svatební noci. Pak to přišlo na Adél, kolem jedné byl v baráku klid.

Ráno jsme vstali krátce po sedmé, dali něco málo k snídani (ještě jsme pořádně nevytrávili svatební hostinu) a společně s novomanželi v osm vyrazili na zpáteční cestu. Počasí všelijaké, cesta rozmlácená, ale i tak jsme byli kolem desáté ve Bříství, v jedenáct v Praze. Zašli jsme na nákup a už byl zase čas jet dál, udělat zadost roli svědka i na následující posvatební párty.

Po jedné jsme dorazili do Kralup, tam už nebylo na ulici kde zaparkovat, tak jsem byl donavigován do dvora. Uvnitř jsme narazili na Mloky a fůru dalších lidiček. Popřáli jsme ještě jednou novomanželům a předali malý dárek. Za chvíli dorazili Stýffci s velkou pěkně těžkou krabicí, tvářili se tajemně a nechtěli prozradit, co dali společně s Linhartíkama dovnitř. Následoval hromadný přípitek asi 30ti lidí uvnitř v obýváku a pak jsme se všichni šoupli ven na sluníčko. Později dorazil i Vlastik, takže jsme využili naší usnášeníschopnosti a naplánovali cyklovýlet na Čarodějnice. V půl páté se mi skoro povedlo usnout ve stoje, takže jsme usoudili, že bude ten správný čas odebrat se k domovu. Tímto děkuji Adél za bezpečný odvoz.

Novomanželům: Ať vám to šlape!

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři