Počasí hlásí rozumné a tak z archivu vytahujeme 25 kilometrovou trasu mezi Slaným a Kladnem. Akorát, abychom to rozumně stíhali, vyhlašuji odjezd vlakem z Kralup na 7:54. Pánové, že si předtím ještě dají snídani … no, dorážejí v 7:55 celí strhaní na 4té nástupiště, kde už houká vlak. Naštěstí hodný strojvedoucí chvíli počkal a tak si již v klidu u pivka mohu vyslechnout story o dvakrát spáleném jazyku od sýrových toustů :-)
Ve Slaném s díky odmítáme pozvání turistické partičky na Tříkrálový pochod a vydáváme se svojí cestou okolo koupaliště směrem z města. Ve vesničce Kvíc narazíme na místní palírnu, sice zavřenou, ale i tak nás to motivuje k malé degustační zastávce na zastávce. K-OIL 10W40 od Chmelouna nás promaže tak, že mažeme po hlavní špatným směrem, co zjišťujeme až na kopci u velké křižovatky. Tak pro velký úspěch se vracíme k palírně a vydáváme se tím správným po vedlejší k zámku Štemberk a na Smečno. Přejdeme krásnou cestou mezi poli, pustíme skupinku jezdkyň na koni a lipovou alejí vystoupáme k vojenskému bunkru se skanzenem.
Na lavičce si vychutnáme domácí bagetky, přes plot se pokocháme historickými kousky BVPéček, protiletadlových kanonů i všemožných transportérů a přesuneme se do centra ke kostelu. Po krátké konzultaci s mapou vyrážíme delší, zato bahnitější cestou na přemyslovské hradiště Libušín. Dobrá volba, nádherná cesta lesem i krátká zastávka na pivko a preclíky v lesním porostu byly balzámem na duši. Na hradišti u kostelíka mě nejvíce zaujala rytina jezdce s kopím. Bohužel si na něj asi hrála všechna ta děcka řvoucí okolo, takže jen sporadicky projdeme okolo kostela se zvonicí a zamíříme zkratkou přes sady do přírodního parku Pašijova draha.
Napojujeme se zpět na žlutou a za chvíli sedíme na kraji města před, v byzantském stylu postaveném, kostelem sv.Václava. Doušek čaje nás moc neuspokojuje a tak vyrážíme po monumentální Vítězné ulici hledat hospodu. Zajímavá paneláková architektura (prý nazývaná "Husákovy hradby") nás nenechává na pochybách, že jsem v Kladně, bývalém hutnickém městě z 60tých let. Dáváme jedno od cesty U hutníka a ve veselé náladě míříme dál k starokladenskému pivovaru. V místním začouzeném "klubu", plném pivních much (také takové retro), nám mladá servírka donáší 14nácku Ležák mistra taviče, dobrá, ale prý ta 16náctka Dobrák nic moc. Začíná se stmívat a tak pomalu směřujeme k vlaku. Na pěší promenádě v historické části města dáváme tortilu s kebabem. Ještě, že jsem si objednal jen bylinkovou, jelikož po té ostré jsou kluci červení jak raci. :-)
Najít v centru stromek schovaný někde trochu stranou je docela umění a tak bereme za vděk obchodnímu centru a jeho zázemí. Oběhneme kolečko okolo obchodů a hurá na nádraží, kde ještě na chvíli spočinem v restauračce na jedno. Ve vlaku, kde nás vítá usměvavá průvodčí, hrajeme partičku Lamy o sušenky. Ale myslím, že jsme vyhráli všichni, protože výlet byl fajn. Kladnu a jeho okolí určitě ještě dáme šanci.
Vlastik