Volba výletu do Slaného padla i proto, že tam můžem zajet vlakem a nikdo nemusí řídit. Po domluvě plánuji kratší variantu přes městské zajímavosti a po nedalekém okolí města. Cesta prázdným vláčkem uběhla velice rychle a na nádraží vylézáme již v dobré náladě. (čaj máme teoreticky vypitý a tak můžeme, na doporučení Dany, nalézt kohoutkovou vodu). Necháváme se vést dle Karlovy navigace .. no co jsme asi tak mohli čekat, místo, aby to vzala postupně od jedničky, navádí nás okolo hospůdky na růžku k bodu č.20, přímo před pivovar :-o . Na pivo ještě moc brzo, tak domlouváme navigaci, že takhle jako ne a míříme na náměstí, kde v lahůdkách skupujeme všechny rohlíky, co mají (slovy tři) a veškerou šunku co jim tam zbyla (cca 7 plátků).
Po svačině a teplé medovině procházíme branou směrem k rozhledně a okolo ní na odpočinkové místo na kopci. Ochutnáváme Bumbu, třtinový rum s výraznou vůní a ovocnou chutí, který nás na chvíli přesune na slunná místa Barbadosu. Ale po chvilce se vracíme ze snu a procházíme sněhem poprášenou krajinou vinic na periférii města. Pěkná to zimní atmosféra, takto na podzim. Přes pár zastávek u křížků s výhledem na protější Slánskou horu se dostáváme do sadů. Překvapuje nás nově vyasfaltovaná cesta z evropských fondů, no vlastně čumíme, jaký paskvil jsou schopni vymyslet.
Sešupem do vesničky Vítov se ocitáme přímo před známým motorestem. Na první pohled je vidět, že odklon místní dopravy na obchvat na něm zanechává neblahé následky. Ale to nás neodrazuje, vcházíme dovnitř a děláme dobře. Vstřícný hospodský nám servíruje výbornou polévku s játrovými knedlíčky. Je sice trochu zklamaný, že místo nabízeného jeleního si objednáváme řízky se salátem, ale dělá je vynikající a v počtu dvou velkých kusů na talíř. K zapití sice "jen" lahvová plzeň, ale i tak odcházíme (teda spíše se odvalujeme) velice spokojeni.
Následuje výprava do vojenské historie a hledání řopíků v okolních vesnicích. Některé jsou nepřístupné, některé zničené, ale nakonec po vyfunění do v lese schovaného kopce se dostáváme k "vytuněnému" lehkému opevnění Vz 36. U hezky maskovaného bunkru chvíli odpočíváme a snažíme se popadnout dech na další cestu. Míříme z lesů, ocitáme se v bažinách a pokoušíme se najít zkratku okolo potoka. Bohužel i přes velkou odhodlanost prorazit, se zvířecí cestičky postupně ztrácejí až nakonec úplně mizí v rákosí a my jsme zastaveni. No co, potokem to nejde, divočinou taky ne a tak se chtě-nechtě vracíme na zabahněnou cestu, která nás vede ke kamennému přepadu u naprosto vypuštěné nádrže. Ideální místo na drink, ale Karel místo kalíšků vytahuje psí vodítko se slovy" jejda, modrý, to už Zuzka dlouho hledá" a tak ještě chvíli vymýšlíme, jak jí to podat s humorem ;-).
Ovocná stezka nás vede okolo jablečných sadů a přivádí k nemilému překvapení, že všechno ovoce zůstalo nesklizeno na stromech. Zmrzlé jablko nic moc a tak ho raději zajídáme banánkem v čokoládě a zapíjíme teplou medovinou ochucenou plátkem citrónu. Slánskou horu jen obkroužíme, ale slaný pramen vynechat nemůžem, jelikož až zde nacházíme tu kohoutkovou vodu, která k našemu překvapení opravdu teče, stačí zmáčknout čudlik.
Voda dobrá, ale vynikající Crystal IPA v Antošově pivovaru ji jasně předčí. K tomu pomazánka, sýry, bramborové lupínky a můžeme náš výlet považovat za velice zdařilý. Po cestě na vlak se ještě zastavíme v Továrně na jedno "až moc hořký" z jejich nabídky a raději jdem vyčkat na nádraží, kde dopíjíme zbytek medoviny na trabantu.. tradá domů (a za ty gumídky se omlouvám, netušil jsem, že jsou extra silně kyselý).
Snad zas někdy ve Slaném, mám v zásobě dva další typy na cca 25 km výlety. :-)
Vlastik