Kovícká kola 2023 - Brdy 2023-06-17
Jasně daný červnový termín na kola se blíží a tak řešíme, kterým směrem vyrazit. Karlik na poslední chvíli nabízí svoz expedičním vozem na Zbiroh. A tak se ve třech ocitáme pod střechou verandy na Jitřence u Kedana a Johany. Dostáváme vynikající kuřecí kousky s těstovinami a čekáme na "okno" mezi hustými dešti. Jen, co přestane pršet vyrážíme směr Chříč. U zastávek, přístřešků a i jen tak u silnice pod plachtou si hrajeme s přeháňkami na schovávanou a ve Zdíchovci obdivujeme vodáky, kteří takovou možnost nemají a pří tom si "vesele" plují.
Navečír dorážíme k pivovaru, kde u kartiček ochutnáváme místní speciálky, Pardála, Libero i Vinetoua. Zajímavostí je, že jsou vařeny z kounického sladu. Příjemnou atmosféru v bývalé sladovně nádherně dokresluje partička nadšenců, kteří si sem občas zajdou zahrát a zaspívat v rámci JamSession. Nakonec i my si nějakou tu lidovku s nimi zabroukáme. A i domluvíme přespání v mušli, tedy v nedalekém parkovém altánku. Po snídani a opadnutí ranních mlh se vydáváme na náves, kde jsme u mapy vymysleli, že se zajedeme podívat na nějaký hrad ... vyhrál to Krašov.
No bylo to do kopce, jak jinak, lesními pěšinami po skalách a tak jsme kola nechali na spodním rozcestí a na zříceninu došli pěšky. Po malém občerstvení následovalo pokochání se pěkným výhledem na meandry řeky Berounky. Kdysi z tohoto místa zbrojnoši střežili obchodní i vojenskou cestu do českého vnitrozemí. Všem se to líbilo a tak naše putování míří na další hrad nad řekou a tím je Libštejn. Chvíli bloudíme po těžbou zničených lesních cestách, ale naštěstí ani pád z kola nás nezastavil a tak si můžeme na chvíli odpočinout pod hradbami a přečíst si legendu o zakletém rytíři. Již pěšmo míjíme zajímavě zakulacenou věž a prý máme nahoru vynést nějaký kámen, který pak poslouží na opravu hradu ... no bylo by to potřeba, dost se již rozpadá a zarůstá zelení. Ani již není vidět do údolí na řeku, ale jinak pěkná romantická ruina. Vracíme se po zelené lesní cestou a hurá do Radnice, kde na náměstí nacházíme dobře vypadající restauraci se zahrádkou. Milý pan Irving nám přináší Proškovo Pivo, vynikající záležitost. K obědu bavorský řízek a navrch moučník .. co víc si přát, snad jen víc času, který tak nějak rychle utíká.
Odpolední slunce pořádně pálí a tak uvažujeme o koupání v lomu za městečkem, ale bohužel jsem nebyli vpuštěni ostrahou. Ale naštěstí dostáváme tip na Hliňák u Břasů a tak se po pár kilometrech ocitáme na pláži u kaolinového jezírka s nádherně zbarvenou vodou. Pod hladinu zapadneme poměrně rychle i kvůli nevyzpytatelnému vlezu s mazlavou "hlínou". Voda příjemně osvěžující a tak si ho skoro celé přeplaveme, následně odpočíváme na slunečné pláži a vychutnáváme pohodu s pohledy na krásnou přírodu :-). Se zapadajícím sluncem se přesouváme k nedaleké rozhledně Na Vrších. Sice už bylo zavřeno, ale to nám nějak nevadilo. Rozhodli jsme se přespat a prohlídku nechat na ráno. Kopec kdysi sloužil jako bojové stanoviště 562 pro rádio-technickou rotu. Objeli a prozkoumali jsme skoro celý areál a nakonec obsadili jeden z velkých betonových objektů zvaný kurgan (bojové označení 318B pro přehledový lokátor P-37 "Dýšina"), kde jsme na jeho střeše rozložili plachtu. V klidu pokecali a u popíjení medoviny zahráli karty (bojové StarWars, jak tématické).
Po snídani a výšlapu na rozhlednu sjíždíme zpět do Břas, Mlok nás bravůrně naviguje a tak se napojujeme zpět na cyklotrasu a míříme na zámek Březina, kde si projdeme zámecký park s kaplí a navštívíme zříceninu hradu Salon, divně předělanou na altán. V Rokycanech se zchladíme jednou plzničkou a zamíříme s menší zajížďkou do scateparku k vojenskému muzeu na demarkační linii. Protože v pondělí mají zavřeno, tak jen uděláme pár fotek zrezivělé techniky, prostudujem informační cedule a alespoň prozkoumáme vojenský tank "Lidice" na kruháku. Po návratu do centra nakoupíme zásoby jídla a pití v obchoďáku a u kašny na náměstí dáváme kebab. Chudák zklamaný Karel dostal speciál sice s hodně masem, ale bez zeleniny. Zato se vrátil veselý, když se mu podařilo ve smíšeném zboží naučit "větnamce" slovo sirky. Hurá, opékání klobásek zachráněno :-).
Do kopce, z kopce a zas do kopce, až se ocitáme na Houpáku u bunkru ve středu bývalé dopadové plochy Jordán, kde se usídlujeme. Okoukáváme i okolní objekty, které jsou bohužel již znepřístupněné. A tak nasbíráme suché dříví na ohýnek a upečeme klobásky. Načneme rumík a tak trochu oslavíme 30 let kovíckého putovaní (poprvé jsem vyrazili v roce 1993 do Jižních Čech). Klídek, pohoda, k tomu západ slunce za kopci ... nádhera, nakonec usínání pod hvězdami.
Cestu dál jsme ještě zpestřili výjezdem na Tok, což je druhý kopec s dopadovou plochou. Ač byla cesta trnitá a rašelinovou vodou zalitá, podařilo se nám vrchol přejet o několik set metrů, takže jsme se ještě vraceli pro fotku a na odbočku k pozorovatelně ve vřesovém poli. Sjíždíme dolů přes Alianci a míříme k našemu poslednímu cíli, zřícenině Valdek .. no byla tam, ale zpustlejší, než jak jsem si ji pamatovali a hlavně již zavřená. Takže jsme jen nahlédli dovnitř, udělali si procházku okolo hradeb a chvíli odpočinuli na lavičce.
Bylo vedro a tak jsem neodolali a na záskalské vodní nádrži vlezli na chvíli do vody a osvěžili se. Pak už jen pár kilometrů na Zbiroh, kde naše putovaní zakončujeme i s Katkou uprostřed náměstí v pizzerii na dobrém jídle a v cukrárně na zmrzlině. Moc pěkná kola, taková pohodová. :-)
Vlastik
Přidání vlastního komentáře k této akci
(c) 1994-2020 Kajass.net - Tnx to Rozhled.cz & Marti$ - Design by NodeThirtyThree + FCT