kajass.net

• Aktuality
• Akce
• Lidi
• Zajímavá místa
• Stavba RD
• .

Výlet na Sychrov aneb .. v podvečer výletu soumrak usedá…       2003-11-15   

Je sobota navečer, zítra se koná výlet na zámek Sychrov. Jelikož ze skupiny zúčastněných znám pouze menšinu, seznámím se se všemi tento večer, abychom na sebe zítra nečučeli nedůvěřivými telecími pohledy.

Janička nedočkavě vyhlíží zpoza záclony přijíždějící armádu a tu zvolá: "Už jsou tady!!!!!!!!!!". Pohodlně počkáme až se návštěvníci dobelhají obtěžkání mnoha zavazadly do nejvyššího patra. Odkládám svou černou milenku (kytara prosím) a jdu se seznamovat. Snad se mi podaří udržet v paměti, jak je mým dobrým zvykem, aspoň polovinu jmen: "to je Stýffek", "ano těší mě" odpovídám. "Janička". Rovněž ze sebe vysoukám, že jsem potěšen. "Vlastík", no nápodobně. Kajass mě uvítá: "Rád Tě zase vidím". Také ho rád vidím. Ale to by stačilo, tři nové osoby to je na EPP (externí papírová paměť). Dále budeme podle plánu pokračovat v pizzerii.

Vyrážíme na cestu. Kdosi se ptá, jak je to daleko. Co by kamenem dohodil, pomyslím si, ale asi tak stokrát. Jako pravý poustevníci přejdeme celé Milovice a usedáme ve velmi příjemné pizzerii. Pohledná obsluha nám nabízí jídelní lístek, no kdo by odmítnul nevyužít jejích služeb. Lovíme v jídelním lístku a tu se objeví obsluha a trefným dotazem: "Co si dáte k pití". "Čtyřikrát dvanáctku", kdosi zvolá. A hoplá dvanáctka, to bude asi zajímavé. Pozvedáme číše: "Tak na zdraví".

Náročnější strávníci si dávají předkrm. Já se spokojím s hlavním chodem a to polovičkou pizzy. Při druhé dvanáctce sleduji funícího Stýffka a Vlastíka, jak vedou urputnou bitvu se svou pizzou. Gratuluji si za svou poloviční porci. Bitva je zdárně dobojována a to se hned zazdí dalším oroseným, což se Stýffkovi moc nezamlouvá. Večer se rozjíždí v příjemném a přiměřeném rytmu. Vzduchem už létají narážky na naší pohlednou obsluhu, která se nenechá zahanbit: "Co kdybyste si dal tu 69?" Hmmm, lahodný to pokrm že. Na závěr objednává Stýffek rundu fernetů. No jo tak to na zdraví. Jen mě tak napadá, to se asi bude otáčet.

Jsme na odchodu, tentokrát ovšem netuším kam, ale je mi jasné, že blízko to určitě nebude. Janičky se od nás odpoutávají a jdou spát: "Chovejte se slušně a ne že přijdetě jako…..". Hlodá ve mně červíček pochybností, zdali lze tento náročný úkol splnit. Domluvím se se svým svědomím, že se necháme překvapit.

Dorážíme do místního, dalo by se říci, klubu, na jehož název si již nevzpomínám. Vcházíme dovnitř a ihned mě překvapuje jeho rozlehlost. Přestože je tu poměrně dost nakouřeno (1/2 krabičky na 3 nádechy), vidím až na konec lokálu. Páni to je štreka, říkám si. Doufám, že při malé potřebě, a že to nebude jednou, nebudu muset přecházet přes celý tento hangár. Zaujímáme místo v zábavním parku (šipky + fotbálek). Sleduji, jak si Kajass s Vlastíkem montují své vlastní šipky. Tak mám takový pocit, že s těmito Vilémy Teli a Robiny Hůdy, tady budu asi jenom do počtu. Ale co, můj šipkový třas už je pryč, chopím se tedy zbraně. No ne, to mě poser (pardon). Sice jsem regulérně nezvítězil, ale skončil jsem jako první. Samozřejmě je to všechno dílem náhody. Mohu vás ujistit, že víckrát se to již nestane. Hru završujeme další rundou, to abychom lépe viděli, a jdeme hrát fotbálek. Tady se s Vlastíkem držíme velice statečně, v jednu chvíli jako bychom byli neporazitelní. Absolutní kanár nám uniká o jeden zpropadený gól. To už je na Kajasse moc a ve snaze zvrátit zoufalou situaci svého týmu útočí čelem na ostrou hranu fotbalového stolku. Ovšem hrana je opravdu ostrá a tvrdá. Hned tu máme první a naštěstí poslední zranění. Ambulance není nutno, tak pokračujeme v šipkách, rundách a fotbálku. Pořadí těchto činností již mi není tak dobře známo. Dobře se bavíme a to i dva potencionální zítřejší řidiči. Najednou zjišťujeme, že jsme v lokále skoro poslední. Očekávám, že nás při nejbližší příležitosti někdo vyzve k opuštění podniku (Nebylo by to u mě poprvé). Když se tak nestane, důstojně to ukončujeme sami.

Cesta domů není zdaleka tak jednoduchá, jak jsem si představoval. Má představa je naprosto jasná a to nejkratší trajektorie přímo do postele. Zděsím se při poslechu nápadu: "Radši bych se prošel až na nádraží". Nakonec pouze trochu pobloudíme po okolí a míříme domu. Trochu se obávám staré pohozené ruské munice, ale na žádnou na konec nenarážíme.

Po příchodu domu jsem svědkem barbarského nájezdu na rohlíčky. Jelikož jsem autorem tohoto výtvoru jsem potěšen mlaskavými a chrochtavými zvuky. Pochvala, že se jedná o geniální dílo, mě také jde k duhu. Ovšem s tímto ukončením večera jsou již méně spokojeny obě Janičky. Raději zalézám do sprchy s mylným přesvědčením, že ze sebe smyji tíhu celého večera.

Je ráno (nemám potuchy kolik hodin, ale určitě málo) 16.11. a za nějakou chvilku vyrážíme na výlet. Probouzím se s pocitem, že mi celou údajně prochrápanou noc kopal do hlavy kůň. Plazím se na WC a cestou zahlédnu několik "Trosek" z včerejší jízdy. To je zvláštní, přijde mi, že jsem na tom zdaleka nejhůř. Jo Linhy, už to není jako za mlada. Posnídám jednu kávu (to je balzám), tři rohlíčky (přežily včerejší poslední večeři páně) a jeden Ibuprofen. Teď již cítím poměrně použitelně, tak proč nevyrazit. Usedáme Kajassovi do vozu. Jestli jsem si náhodou neměl vzít kýbl? No nic, hurá na Sychrov.....

Tímto děkuji Linhymu za poměrně výstižný popis událostí předcházejících samotnému výletu. Jenom bych si dovolil zdůraznit pár detailů. To, že s rundama začal Stýffek je celkem zřejmé, ale neměli by jsme zapomenout ani na Vlastika, kterej když viděl moje šipkové snažení prohlásil, že jestli k těm dvěma jedničkám (házel jsem na dvacítky, samozřejmě) přidám i třetí, dojde mi pro panáka.. a protože ve dvě ráno pro mě nebylo problém tam tu třetí fouknout, vyrazil na bar... bohužel přinesl celou rundu.. A k lepšímu pochopení následujícího výletu je třeba vědět, že jsme dorazili ve čtyři ráno a vstávali v osm.

Kolem deváté (kupodivu podle plánu) jsme se sešli před barákam, nás šest a sousedi Patrik s Lenkou, jejich znání a Lenčina maminka a její brácha. Vzhledem k našemu stavu jsme požádali o dva řidiče, takže Prcgumáka řídil Patrik a Feldu Jana, za což jim patří náš velký dík. Vyrazili jsme přes Benátky po dálnici na Turnov, sjezd na Sychrov byl kousek za ním směrem na Liberec. Kvalita našich dálnic opravdu za moc nestojí, místy jsem si v duchu říkal "Patriku, nehoupat".

Počasí sice nic moc, ale na to že je půlka listopadu alespoň neprší. První pohled na zámek je velkolepý, krásně opravený a udržovaný, parčíkem se dostáváme spolu s kvantou dalších lidí ke kase. Zjišťujeme, že prohlídky s pohádkou je beznadějně obsazená a volíme klasickou prohlídku od 11 hodin. Procházíme nádvořím a ocitáme se v zámeckém parku, který je uspořádaný na trojici hlavních prostorových os, které se rozvíjí od parkového průčelí zámku. Centrální osa parku je ukončena zdobným portikem vzdálené oranžerie a je celkově koncipována jako široce rozvolněný luční průhled, lemovaný množstvím okrasných dřevin při okrajích prostor ohraničujících bosketů povětšině místních porostů. Parkové cesty navazující na příčné boční průhledy jsou vedeny v terénních prohlubních, aby svými liniemi nerušily hladinu lučních ploch, z nichž vyčnívají jen osově položené bazény s fontánami. Brouzdáme se alejí spadaného listí, kocháme se pěknými výhledy na zámek i ostatní stavby schované v parku. U vodárenské věže se zastavujeme a dáváme malou svačinku, někteří z nás první dnešní jidlo.

Dokončujeme okružní procházku parkem, v dáli vidíme umělý Arturův hrad, Vlastik ještě dělá poslední fotky a už míříme na nádvoří, kde má začít prohlídka. S ůderem jedenácté se nádvořím rozezní famfáry a objevuje se mladá, pěkná průvodkyně. Během hodiny nás seznámila s historií zámku i rodu Rohanů, prošli jsme celé horní patro, moc pěkné interiéry, zajímavé malby na oknech.

Historie místa, kde se zámek nalézá, sahá do 15. století. V té době zde byla připomínána tvrz. Na jím místě byl v 16. století vystavěn panský kamenný dům a v letech 1690 - 1693 nevelký barokní zámek.

Roku 1820 se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Tímto rokem začíná stopětadvacetiletá éra Rohanů na Sychrově a doba největší slávy zámku. Hlavním sídlem rodu byl právě Sychrov, který ovšem v podobě zchátralého barokního zámečku nevyhovoval požadavkům kladeným na sídlo vévodské a knížecí. Již za prvního majitele se uskutečnila velkolepá empírová přestavba. Stavební vývoj zámku ovšem pokračoval především za knížete Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana, kdy se rodila dnešní novogotická podoba Sychrova. Romantická novogotická přestavba z let 1847 - 1862 zařadila Sychrov mezi nejvýznamnější památky historizujících slohů 19. století. Veškeré práce byly svěřeny výhradně domácím umělcům a řemeslníkům. Mezi nimi zaujímal významné místo Petr Bušek, řezbář, který svým tvůrčím a osobitým talentem vtiskl všem interiérům zámku vysokou uměleckou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru. Mimořádnou pozornost věnoval kníže Kamil Rohan i zámeckému parku v anglickém stylu. V tomto období bylo dosaženo vzácné harmonie mezi exteriérem zámku, jeho interiéry a parkem. Přelom dvacátých a třicátých let 20. století zámku přinesl funkcionalistickou úpravu, která nejenom změnila částečně exteriér stavby ale i jeho interiéry. Novogotické vybavení bylo nahrazováno novým, moderním. Po skončení druhé světové války byl zámek konfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a stal se státním majetkem. Zpočátku sloužil jako sběrna konfiskovaného majetku a od 1. května 1950 byl v malém rozsahu zpřístupněn veřejnosti. V průběhu 70.let se jeho prohlídková trasa rozšířila na východní křídlo a chodbu jižního zámeckého traktu s Památníkem Antonína Dvořáka. Od počátku devadesátých let probíhá rozsáhlá rekonstrukce a restaurování exteriérů, interiérů i zámeckého parku, jejímž cílem je co nejvíce přiblížit zámek Sychrov do doby jeho největšího rozkvětu, tj. ke stavu z druhé poloviny 19. století.

Po prohlídce jsme vyrazili na Arturůh hrad, no ona je to spíš taková brána na původní přistupové cestě. Tam se od nás odpojila "sousedovic" část, šli do restauračky na oběd. Vzhledem k tomu, že při vyslovení slova restaurace se některým z nás protočili panenky, zvolili jsme raději pěší výlet po okolí, měli jsme možnost vidět krásný železniční viadukt úctyhodných rozměrů. Kolem druhé hodiny jsme se sešli na parkovišti před zámkem a vyrazili zpět do Milovic.

V Milovicích čaj, lehce pikantní gulášek od Linhyho a po třetí hodině jsme ukončili tento výlet. S Vlastikem jsme jeli do Bř, kde jsem hned po večeři vytuhli a naspali krásných 13,5 hodiny. A poučení pro přístě zní: "Nejdríve výlet, pak seznamování!"

---