Kdysi jsme za koronaviru podnikli cestu, kterou jsem nazvali ke Slunci. Líbila se nám a že by teda stálo za to si ji zopakovat. A aby to nebylo úplně stejné, změníme směr putování a vyrazíme do Slunce.
Ke středu sluneční soustavy se z Kralup přibližujeme nejdříve vláčkem. Pak ve velkém zásobovacím středisku "K" na Podbabě doplňujeme zásoby potravin (baget, rohlíků, salámů, salátu, ale i pivních preclíků), dotankováváme experimentální palivo (Loki APU, knížete Václava) a přesouváme se k vesmírně pěkně vypadající transportní lodi. Po krátké předstartovní kontrole palubních poznámek (Prděti v uzavřené kormidelně se nedoporučuje) a kontrole palubních lístků, nás kapitán bezpečně dopravuje na základnu Podhoří. Odtud je to již jen pár mil deštěm a mlhovinou ke středu sluneční soustavy a našemu oficiálnímu startu mise.
Konečně u Slunce. Dáváme panáčka rumu a můžeme vyrazit naším putováním vesmírem. A o co vlastně jde .. na pravém břehu Vltavy je vybudovaná naučná planetární stezka a ta obsahuje 17 zastávek s popisky, ale hlavně s modely planet v měřítku 1:miliardě, které jsou i od sebe vzdáleny v patřičné poměrové vzdálenosti. Planeta Země je v porovnání s obrovským sluncem jen 12,8 mm veliká a na stojanu není skoro vidět (nemluvě o 3,5 mm Měsíci, to si ani nevšimnete, že tam něco je) Škoda, že to není alespoň 10X větší, ale to by zas Slunce muselo mít v průměru asi 14 metrů ;-) Tý jo, ten vesmír je tak velikej.
Dokonce se objevuje to skutečné Slunce, začíná vylézat z mraků a zahání déšť. Hned se nám jde líp a po 1427 miliónech kilometrů, u Saturnu (se svojí velikostí a prstencem asi nejhezčí planeta), je již krásně a můžeme v klidu zastavit u opuštěné občerstvovny. Ještě, že máme vlastní zásoby a můžeme si každý dát tak 15 piv. Karlik tvrdí, že ty jeho kalíšky mají dobrou velikost, ale na pivo jsou malý, na panáky velký a na horkou medovinu už bylo moc teplo.. ale nám to nevadí a jsme velice spokojení. :-)
Kousek za Uranem a jeho čtyřmi měsíci přibržďujeme u jediné otevřené občerstvovací stanice a dáváme si točený na osvěžení. To nám dodá takové energie, že musíme odzkoušet naše pohybové schopnosti na jakýchsi orbitálních cvičících strojích, hned jako bychom lítali ve vesmírném prostoru.
Mineme pár uzavřených "hospod na mýtince", poslední planetu sluneční soustavy Neptun a usazujeme se na planině poblíž Pluta (To prý už není řádná planeta, ale jen "Trpasličí", takže pro neinformované, naše sluneční soustava má jen 8 planet). Na pěkném odpočinkovém místě i s knihovnou, dojídáme salát, ředíme ho panákama a doufáme, že nebudeme muset brzo do křoví.. Také zjišťujeme, že ten vesmírný čas hrozně letí a my bychom měli týt asi tak v šest toho pozemského ve Chvatěrubech. Zařazujeme vyšší rychlost a vyrážíme do nádherného meziprostoru Řež-Dolánky. K tomu, abychom makali, nás svým jménem povzbuzuje planetka "MakeMake". Po průletu levotočivé zatáčky větrušickou roklí oddechujeme u poslední infocedule "Sedna", nejvzdálenější známé planetky pohybující se na periférii soustavy. Svoje jméno převzala od bohyně ledu (-261oC) a od Slunce je cca 13 miliard kilometrů. No .. urazili jsme pořádný kus cesty.
Asi dost nehostinné místo a tak pokračujeme po již známých cestách a "povinné" zastávce pod Zlončicemi až do Chvatěrub, kde k naší radosti máme ještě čas na jedno finálový.
Díky všem, kdo se se naší cesty od Slunce zúčastnil a vlastně i nadšencům z Hvezdolet.cz, kteří planetární stezku vybudovali a my si tak mohli náš výlet okolo Vltavy zpestřit o spoustu zajímavostí.
Díky Vlastikovi za popis!