Cože? Auto? Stan jak hangár na letadlo? Zásoby na týden?
... no je to divné, ale je to tak, jsou tu Kovícký kola 2020! Všechno má svůj vývoj a i naše putování... a tak ještě před polednem odjíždíme na bajkách od našeho základního tábora na břehu vysočinského rybníka Medlov. A hezky z ostra do terénu, do kopců a rovnou do centra Nového Města na Moravě. Krátký oraz na náměstí v podobě zmrzliny a navštívení místního infocentra, kde nám znalý chlapík věnuje mapičku a spousty rad, kam se vydat a jak se vyhnout lesním úsekům postižených kalamitou. Zatím co šlapeme směrem k Vysočina aréně, se mi v hlavě rodí celodenní výlet na další den ;-).
Za mě aréna cool, vyřádili jsem se na pumptracku, dali sváču a vrhli se to okolních terénů na single tracky. Nahoru to popravdě byla makačka a kameny spolu s kořenama nám to nezlehčovaly, ale my se nedali a vynahradili jsme si to při jízdě dolů, to byla zábava.. klopené zatáčky, mostky, náročné lesní terény, adrenalin a hlavné parádní zážitek.. některé úseky jseme projeli dvakrát i třikrát a vyrazili do základního tábora na Hejkala.
Na druhý den nádherné počasí, snobská snídaně s výhledem na čeřící se vlnky na rybníce, dobrá nálada a tak nebránilo nic tomu (no dobře trochu remcání bylo, ale nechali se ukecat) vyrazit na vodní přehradu Vír. Jak už napovídá "chráněná krajiná oblast Ždárské vrchy", placka to nebyla, ale zato ta krásná příroda a pohoda. Chvíli jsem se zdrželi na rozhledně u Karasína, aby jsme si vše prohlídnuli z nadhledu a a pak už sjeli k nádrži, aby jsme to viděli pěkně v detailu. Po cestě jsem byl i tak hodnej, že jsem kluky pozval na panáka :-) a zhostili se ho se ctí.
Nádrž Vír, super, sice mě trochu zarazila její délka, ale houpavá cesta okolo břehu a přilehlá krajina to naprosto vynahradila. Dokonce jsme na vlastní oči obdivolvali nádhernou borovici na jednom z ostrovů, která, jak jsem se později dozvěděl, byla vyhlášena evropským stromem roku.
Po obhlídce hráze a okolních objektů jsme začali směřovat zpět s cílem dorazit do doporučované restaurace Selský dvůr.. cesta dlouhá, táhnoucí se přes několik městeček, hradů a zřícenin byla úspěšná, hospůdku jsme našli a pěkně se v ní zasekli. Luxusní jídlo, vynikající jantarová 14%, delikatesní zákusek.. a k tomu zapadající slunce nad Vysočinou ... pomalu ukončovalo veleúspěšný kovícký den :-).
Asi i následující den jsme byli pořád na té úžasné vlně, jelikož ani zvedající se hladina medlovského rybníka, průtrž mračen jak z konve a radar v růdých číslech, nás o náladu nepřipravily. Jen jsem tak chvíli důmali co s tím a rozhodli se, že je na čase zabalit hangár, Vysočině dát sbohem a přesunout se na západ.
Odpoledne jsme už za rozumného počasí sedali na bajky a vyráželi směrem k Českému Brodu na šemberské cesty. Do nově vybudovaných single trailů jsme vlítli jako zkušení borci, co mají nátrénováno na světově uznávaných trailech v NMNM .. no lehká modrá dobrá, ale na té červené, pokryté mokrým, mazlavým jílem, už to taková sranda nebyla a ti, co se nekrotili, dorazili pořádně od bahna. Černou trasu si necháváme na příště a pomalu vyrážíme údolím Šembery (přes pár klád, rybníků a jiných drobností) do Kounického pivovaru na jedno "závěrečné". :)
Kovíkům zdar a Vlastikovi díky za krátké ohlédnutí!