XXI. Kovícká kola       2014-08-20   

Domlouvání letošních kol bylo celkem jednoduché (Stýffek to negoval už po loňských kolech, já byl na vážkách a Kubass nemohl), nechtěli jsme plánovat žádný vlak či něco většího. Týden před termínem jsme dali hrubej nástřel, zavolal jsem Vlastikovi ("vyperu veci z Rujány a jedu") a vzal si na středu volno. Ve tři jsem vyzvednul Ladise v Brandýse a vyrazili jsme podél vody k Neratovicům. Tam na nás čekal Vlastik a tak jsme mohli vyrazil směrem na Veltrusy. Mlok už nám jel naproti, po setkání jsme to stočili k Vlastikovi. Cestou jsme si zazvonili na místní "trajekt" a zastavili se na něco k jídlu ve Vraňanech. U Vlastika jsme se doťukli Tullamorkou a po pár partičkách žolíků to zařízli. Kluci šli do baráku otestovat postele a já si zbudoval maskovaný kutloch venku. Středa 58km.

Po snídani a zabalení jsme zamířili do Kralup na poštu, cestou viděli podvodní tank, ozubené kolo elektrárenského turbogenerátoru se šípovým ozubením "Citroen".. a Mlok stačil cestou píchnout. Po rychlovýměně duše jsme zamířili na Okoř, cestou jsme si dali výživnej krpál na Budeč. Na Okoři oběd v hospodě pod hradem, částečně kryti slunečníkem. Naštěstí byla přeháňka krátká a než jsme se najedli, odfučely mraky někam do pryč. Následovala prohlídka památníku v Lidicích - co si budeme povídat, člověka to donutí zamyslet se..

wikipedia.org: Jako památka na vyhlazení Lidic nacisty byl v roce 1962, 20 let poté, v místech nad bývalou obcí vystavěn památník. Památník je kruhový objekt, v jehož „ochozech“ se nachází muzeum, které bylo v roce 2004 zrekonstruováno do moderní podoby, za které bylo oceněno mnoha cenami, mimo jiné cenou za nejlepší interiér. V blízkosti památníku se nachází sousoší dětským obětem druhé světové války, konkrétně 82 dětí umučených ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Na místě tragédie je také možno najít místo zbořené školy, kostela sv. Martina či „Horákova statku“, na jehož zahradě byli lidičtí muži postříleni.

Po poměrně dlouhé a důkladné prohlídce památníku jsme pokračovali dál na Kladno, které jsme si hezky projeli po hlavních silnicích. V centru jsme nakoupili zásoby na večer a vyrazili dále. V Doksech u Kladna jsme si prohlídli (bohužel jen zvenčí) součást Muzea čs. opevnění, zrekonstruovaný ŘOPík do podoby v roce 1938. V Lánech jsme si chtěli dát něco menšího a poslední pivko před zakempováním v okolních lesích. Nicméně náhoda tomu chtěla, že jsme se ocitli v cukrárně, kde jsme si dali dva pořádné džbánky domácí limonády a teplé panini.

Pak už nás čekalo jen pár kilometrů do středu lánských lesů. Na jedné straně silnice se rozkládala ohražená Lánská obora, čímž se hledání místa na spaní zjednodušilo. Zatlačili jsme kola hlouběji do lesa, našli použitelný plácek a po jeho úklidu jsme rozhodili plachty. Jednu na zem, druhou pro jistotu nad nás. Po rozložení ležení přišel na řadu Vlastikův vařič, čaj a rum. Ještě že jsme si nechali ty brčka od limonády :-) Pak už jen špunty do uší .. Čtvrtek 77km.

Po probuzení s údivem zjišťuji, že mě v noci málem sežrala nějaká bestie, naštěstí to zachránila houska vedle spacáku. Balíme a před devátou odjíždíme. Po pár kilometrech opouštíme asfaltku a pěknou lesní cestou si to zkracujeme do Městečka, pak už je to na Křivoklát po silnici jen kousek. Na hrad se nám nechce, jen jsme s Vlastikem shlídli výstavu fotek u vstupu a pak sjíždíme pod hrad zkusit místní motocyklové muzeum Jawa. Vzhledem k tomu že standardně nebývá v pátek otevřeno, byli jsme v celém muzeu sami. Měli jsme tedy dostatek času vše si v klidu prohlédnout a vyslechnout si Ladisův zasvěcený výklad. Po prohlídce jsme pokračovali podél vody až k hospodě U rozvědčíka, kde jsme se příjemně občerstvili. Po zdolání pár kopečků jsme zastavili na oběd ve Skryjích.

Po obědě jsme na konci obce navštívili kozí farmu, kde nám paní dala ochutnat místní sýr a my si na oplátku koupili jeden přírodní a jeden bylinkový sebou. Vzhledem k našim skladovacím podmínkám doporučila jeho urychlenou konzumaci. O kus dál byl na naší plánované cestě zákaz vjezdu a objížďka, což nás nemohlo rozhodit. A navíc říkal Ladis, že v pátek ve tři už stejně nikdo nemaká. A tak jsme se po fungl novém asfaltu dostali až mezi silniční válce a finišer :-)

Kousek před Zbirohem nás chytla přeháňka, kluci v čele stačili vytáhnout plachtu a než jsem se pod ní složil, přestalo pršet. Počkali jsme asi 10 minut a vyrazili přes Líšnou (kde jsem doplnil vodu) na Zbirožský dvůr. Po krátkém občerstvení jsme dorazili k cíli páteční etapy, jímž byl LPT Jitřenka. Po krátké exkurzi a Akci Zet jsme vyrazili na Panel, na večeři a pár piv. Nečekaně jsem se tam srazil s průzkumákem od dělostřelců, co se potkáváme na Europasecure ve VVP Brdy.

Po návratu na Jitřenku rozdělávámě oheň, dáváme ještě nějaké pivko a pomalu odpadáváme. Většina si ustalala pod střechou v ateliéru a Vlastik venku (bez respektu k Anýze). Ještě chvíli kecám se ségrou a pak si dávám sprchu z konve a odcházím spát. Dneska nám to ukázalo pohodových 50km.

Sobotní ráno na Zbiroze se neslo v pohodě a poklidu, jak je ostatně místním zvykem. Vlastik rozdmýchal ohýnek, takže byl i buřtík k snídani. Po zabalení jsme vynesli z ateliéru ještě kus pódia, aby měla lesní víla kde tančit. Po deváté jsme se rozloučili a zamířili přes Točník / Žebrák směrem na Beroun. Cestu jsme volili dle cyklostezek, respektive silnic s menším provozem (sice to bylo delší, zato horší cesta).

V centru Berouna jsme si dali oběd a tipovali, jestli zmoknem nebo ne. Dopadlo to dobře, za celý den ani kapička. Při průjezdu Berounem předvedl místní exbranec efektní sjezd s naloženým kolem po ocelových schodech, okolojdoucím se to moc líbilo. Ještě před vyjetím z města jsme s Ladisem zahlídli povědomý kus betonu vykukující z trávy - byl to z větší části zasypaný ŘOPík. Další zastávka byla nedaleko Srbska, kde jsme koukali na lezce, zdolávající místní Alkazar a Matterhorn.

Po čtvrté odpolední jsme zakotvili ve steakhouse v Mokropsích a řešili, co dál. Vyřešil to Ladisův kamarád Mates, který nám přislíbil kus placu na zahradě. Takže jsme se mohli luxusně nacpat a dát si k tomu pár plzní. Pak jsme u Matese odložili kola a zašli do místní knajpy na pár točenejch. Pravdou je, že kvality předchozích plzní nedosahovali ani náhodou.. Na zahradě jsme si pak (vzhledem k špatné předpovědi) natáhli plachu a rozhodili spacáky. Za sobotu jsme najeli 65km.

V neděli jsme vylezli zpod plachty celkem brzy, ale než jsme se pobalili a vypili všechny Matesovi čaje (čímž mu ještě jednou děkujeme), bylo po deváté. Odjeli jsme z Černošic - Dolních Mokropsů po cyklistické A1 přes Radotín na Radotínský most se zavěšenou spešl lávkou pro cyklisty (A102). Následně po A2 Modřany - Braník - Podolí - Vyšehrad na Rašínovo nábřeží, kde jsme udělali pár fotek. Pak kolem Národního divadla, Národní, Perlovkou a Rytířskou směrem na Karlín. Tam jsme po chvilce hledání (za soustavného Ladisova mrmlání) zakotvili na zahrádce U saní, kde se Ladisovi rázem zvedla nálada.

Po dobrém obědě jsme se rozloučili s Mlokem, který zamířil k domovu. Zbytek se rozhodl otestovat nový cyklotunel pod Vítkovem, který vznikl z bývalého tunelu železničního. Nejprve jsme zamířili do tunelu, který spojuje Karlín se Žižkovem (už od roku 1953) a posléze se napojili na cyklostezku vedoucí po bývalé železniční trati. Po projetí tunelu jsme se ocitli Na Krejcárku, kolem Technickách služeb vedla stezka lesem až k Hořejšímu rybníku v Hloubětíně.

Po rozloučení s Vlastikem jsme s Ladisem nabrali směr Rajská zahrada a po highway na tubusu metra se dostali na Černý most a pak dále přes Horní Počernice - Klánovice - do Jiren, kde jsme si při průjezdu obcí všimli malé hospůdky/baru s motorkou na střeše. A tak se nám čistě náhodou podařilo dát si v Beer Clubu 53 dvě nejlepší pivka z celých kol - točeného Bernarda. Obloha stále víc hrozila, skoro to vypadalo že zmokneme na posledních pár kilometrech. Nicméně vše dobře dopadlo, S Ladisem jsme se rozloučili ve Vykáni a doma ukázal tachometr 68km, celkem 316km. Z mapičky je vidět, že jsme celkem nastoupali cca 4200 výškových metrů

Letošní kola mě přesvědčila o tom, že má smysl za rok zase vyrazit..

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři