Kovícká kola 2011 - Sázava       2011-07-13   

Letošní Kovíckou dovolenou jsme stačili naplánovat včas, takže si všichni mohli rezervovat dovolenou a tak jsme mohli ve středu spustit akci. Krátce po poledni (a krátce po zabalení a přípravě kola) jsem vyrazil do Bříství pro Ladise. Pak do Litole pro Stýffka a do Lysé na mašinku. Cesta na Masaryčku se vydařila, z vlaku jsme vystupovali v dobré náladě (čehož si nemohla nevšimnout kolemjdoucí Jane). Na Hlaváku jsme se srazili s Mlokem a Vlastikem, narychlo koupili nějaké zásoby do vlaku a letěli nakládat kola. A tam někde se to zvrtlo, Stýffkovi nějak nesedl servis ČD, plný vlak a moje motka.. Naštěstí jsme zdatně lhali průvodčímu, takže nebyl vyloučen z přepravy za kouření ve vlaku :-)

Z vlaku jsme vystoupili ve Žďáru nad Sázavou, naložili bágly na kola a vyrazili. V Hamrech jsme si dali večeři a zkusili místního Rebela - bez většího ohlasu, takže zůstalo jen u jednoho. Dost nás tlačil čas, hnala se na nás bouřka, předpověď opravdu nebyla dobrá. Naštěstí jsme našli luxusní místečko na nádraží v Sázavě u Žďáru. Bylo to pár vedle sebe postavených stavebních buněk - rok výr. 1987. Celou noc to kolem nás blejskalo, naštěstí jenom lehce pršelo, masakr nás minul. V pět ráno už jsme obzukovali kolem nádražní čekárny v domění, že tam bude alespoň automat na kafe. V půl šestý jsme zkusili vzbudit Stýffka a po šestý vyrazili na cestu. V Ronově nad Sázavou jsme se podívali na zříceninu hradu Ronov, pak do Přibyslavi na snídani.

Wikipedia - Hrad Ronov nad Sázavou byl založen počátkem 14. století kvůli ochraně obchodní cesty mezi Ždárem nad Sázavou a Německým Brodem pány z Lichtemburka, rodem vzešlým z Ronovců. Hrad Ronov byl vybudován na protáhlém skalnatém ostrohu dlouhém 115 m, který je ze tří stran obtékám Losenickým potokem. Ze severu byl chráněn příkopem o šířce 38 m a hloubce 23 m vytesaným ve skále a padacím mostem, z dalších stran bránil v přístupu vybudovaný rybník. Přes jeho hráz byl pravděpodobně vybudován hlavní přítup do hradu. Do dnešního dne se zachovaly valy a příkopy předsunutého opevnění, části hradeb a zdiva paláce. Dnešní stavZřícenina se v současné době nachází na soukromém pozemku, který je využíván jako obora. Je volně přístupný pro návštěvníky, ale vzhledem k provozu obory (odstřely zvěře apod.) se nedoporučuje scházet z vyznačené cesty.

Po vydatné snídani jsme se přes Utín dostali do HavBrodu. V Havlíčkově brodě jsme obhlídli moc pěkné náměstí, dali si polívku v místním bufáči a vyrazili dále po Posázavské dálkové cyklotrase. Poděbaby –> Březinka –> Krásná Hora –> Mozolov –> Svitalka -> Dolní dvůr až do Lipnice nad Sázavou. Vystoupali jsme si kopeček až ke hradu, zamkli kola pod hradbami a navštívili zdejší hrad. Nenechali jsme si ujít ani povídání o zdejší historii od takové pěkné slečny.. škoda že ho většina z nás prospala (ať už v sedě nebo ve stoje.. ještě že nezačal Stýffek chrápat).

Hrady.cz - Hrad Lipnice byl založen na počátku 14. století a do psaných dějin vstupuje v druhém desetiletí tohoto věku jako majetek Raimunda z Lichtenburka. V roce 1319 se stal jeho držitelem Jindřich z Lipé. V letech 1370–76 náležela Lipnice ke koruně. V roce 1436 se dostala do rukou Trčků z Lípy, za nichž byla významně pozdně goticky přestavěna. Renesanční přestavba pak proběhla ve druhé polovině 16. století. Za třicetileté války obsadili hrad Švédové, které se odtud snažilo vypudit císařské vojsko. Ve druhé polovině 17. a v 18. století byly užívány již jen některé části hradu. Roku 1869 Lipnice vyhořela a rychle se proměnila ve zříceninu. Její zkáza vyvrcholila destrukcí podstatné části velké věže v roce 1916. Od roku 1925 probíhají s přestávkami až do současnosti památkové úpravy.

Po prohlídce hradu následoval oběd v podhradí, jídelák sice proškrtanej, ale segedín výbornej a plznička taktéž. Náležitě posilněni a odpočinuti jsme na chvíli opustili cyklotrasu a namířili si to přes Dolní město -> Meziklasí –> Koňkovice –> Dobrovítova Lhota -> Veliká do Ledče nad Sázavou. Tam jsme se rozhodli dát něco k večeři a počkat na Kubasse, který se k nám měl přidat o den později. V supermarketu jsme koupili nějaké pivko a něco na zítřejší snídani, z pizzerie si přinesli krabice s pizzou a hodili squat v parčíku.. Posilněni pizzou, pivkem a fernetem jsme se rozhodli pokračovat dál, hledat místo na přespání a udělat Kubassovi dynamicky přepočítavanou navigaci. Přes Sechov jsme se dostali opět k Sázavě a na jejím druhém břehu narazili na zříceninu Chřenovického hradu. Počkali jsme na Kubasse a vytlačili kola až úplně nahoru a tam rozbili ležení. Těžká pohodička..

Hrady.cz - Zbytky původně strážního hradu Chřenovice (dříve též Křenovice) se tyčí na skalním ostrohu při soutoku říčky Jestřebnice se Sázavou. Přesné záznamy o založení hradu chybí, ale pravděpodobně byl vystavěn před r. 1289, a to Lévou z Janovic, který se v Chřenovicích připomíná v letech 1289–1318. Na hradě poté sídlil rytířský rod z Chřenovic, jehož nejznámějším představitelem byl Milota z Chřenovic zvolený v r. 1421 na čáslavském husitském sněmu do zemské vlády. Z dalších majitelů je znám kutnohorský měšťan Kunrát Náz, jenž hrad koupil roku 1474. Posledními majiteli Chřenovic se stali pánové z Říčan, kteří hrad připojili k ledečskému panství. Od r. 1545 se hrad prvně uvádí jako pustý a od té doby postupně chátral až do dnešní podoby.

Naše další cesta vedla přes louku do kopce až do Jedlé –> Pavlovice –> Vlastějovice –> Dolní Pohled -> Zruč nad Sázavou. Ve Zruči jsme po chvíli bloudění našli ucházející hospodu s jedním venkovním stolem, tak jsme si dali takovou pozdní snídani.. svíčková. Pak dále po cyklo na Chabeřice –> Holšice –> Zliv –> Kácov. Tam se nás týnm rozdělil na ty co chtěli vidět hrad Český Šterberk a ty co chtěli jet vlakem..

Vzhledem ke své nečekané formě jsem se (poprvé a asi i naposledy) přidal k "honičům" a mazali jsme přes Tichonice a Radonice, pak jsme se krásnou zkratkou přes les dostali zadem ke hradu Český Šternberk. Zkoukli jsme obrannou věž kombinovanou s hladomornou a pokračovali do hradu. Před prohlídkou jsme měli čas tak akorát na jedno točené a po prohlídce jsme se setkali s klukama v hospodě pod hradem. Hospoda byla zajímavá akorát tím, že Vlastik čekal přes hodinu na svůj salát s kuřetem.. došel salát, tak ho jeli někam koupit..

Hrady.cz - Český Šternberk je zachovaný hrad na úzkém klesajícím hřebeni, sledujícím levý břeh Sázavy ve stejnojmenné obci. Hrad založil Zdeslav z Divišova před rokem 1241 a jeho potomci, kteří se po hradu píší, ho drží doposud. Hrad byl přestavován ve 14. století. Jako majetek Petra Konopišťského ze Šternberka byl v roce 1467 obležen a dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. Poté byl obnoven a další přestavba následovala okolo poloviny 16. století. Výrazných úprav se Český Šternberk dočkal po třicetileté válce, kdy byly přestavěny především interiéry. V roce 1753 se uvádí nová zámecká budova na předhradí. Poslední výrazná přestavba proběhla v polovině devadesátých let 18. století a do dnešní podoby hrad doformovaly menší zásahy v 19. a na počátku 20. století.

Nyní již kompletní tým pokračoval na Poříčko, kde jsme vyměnili cyklotrasu za zelenou turistickou.. a bylo to znát :-) Kombinace tlačení přes vrstevnice, nebezpečného sjezdu a tlačení kopřivami s jednou nohou skoro v Sázavě byla sice velmi zajímavá, ale také celkem vyčerpávající. Hlavně poté co jsme zjistili, že kdybychom přejeli v Ledčku na druhou stranu vody, namakali bychom se podstatně méně a za polovic času se dostali na stejné místo. Vzhledem k pokročilé hodině jsme se začali poohlížet po nějakém místě k přespání. V této velmi frekventované a obydlené oblasti jsme nakonec (a většina i ráda) vzali dva pokoje v obrovském rekreačním komplexu Samopše. Po ubytování jsme se zasekli na zahrádce a sežrali co jsme mohli (někteří z nás večeřeli natřikrát).

Ráno ještě velmi příjemná sprcha a poté dle plánu do Sázavy. Vykoupili jsme půl sámošky a hledali nějaké pěkné místo k posnídání. Nakonec jsme posnídali před Sázavským klášterem, který bohužel otvíral až v deset. Nechtěli jsme čekat až otevřou, na dnešek jsme naplánovali dojet do vojenského muzea, takže jsme pokračovali na Kloučky –> Chocerady –> Poddubí –> Zlenice -> Čtyřkoly –> Čerčany –> Nespeky –> Ledce –> Týnce nad Sázavou -> Krhanice až do vojenského muzea v Lešanech.

Cesta to byla pěkná, většinou podél vody, pěkně se jelo.. a tehdy se naše parta rozdělila podruhé - ale tentokrát jsem se zasekl s pohodovkářema na pivku.. a dobře jsem udělal. V době, kdy jsme si vychutnávali výborného Starouše tak sváděli honiči nerovný boj s terénní vložkou vedoucí po kamenech nad potokem. Jak to dopadlo je vidět na fotkách. Vlastik dopadl nakonec celkem dobře, akorát večer zjistil, že má úplně mokrej spacák.

vhu.cz - Mezi obcemi Krhanice a Lešany u Týnce nad Sázavou, v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren se od roku 1996 nachází expozice Vojenského technického muzea Vojenského historického ústavu Praha. V současné době ji tvoří více než 700 historických tanků, kanónů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti. Sbírky jsou široké veřejnosti prezentovány v devíti halách, pod šesti přístřešky a na volném prostranství. Rozsahem a složením svých sbírek, v nichž je zastoupen nejeden světový unikát, se toto muzeum řadí mezi nejvýznamnější evropské instituce svého druhu. Unikátní je zejména sbírka československých vojenských dopravních prostředků (tanků, motocyklů, nákladních a velitelských automobilů) z období 1918 - 1939 a kolekce kanónů systému Škoda. Z období studené války mezi jedinečné exponáty patří raketová technika a také tanky (jak z výzbroje Varšavské smlouvy, tak z výzbroje NATO).

Muzeum je poměrně rozlehlé, takže jsme ho stihli prohlídnout skoro celé jen tak tak, na pořádnou prohlídku by to chtělo alespoň půlden. Po šesté jsem ve vrátili zpátky do Krhanic –> Prosečnice -> Kamený přívoz žst –> Borek. Do Jílového jsme dojet nechtěli, to už by byla zajížďka pro ty, co se nepojedou na Prahu. Za poslední nocležiště nám posloužila louka kousek před Jílovým.

Nedělní společná trasa byla velmi krátká. Po cca kilometru jsme se rozdělili na půl a vydali se na zpáteční cestu. Pražáci s Vlastikem přes Jílové u Prahy -> Petrov – Davle –> Zbraslav –> Lahovice .. atd. Břísteváci bez mapy a pod vedením Ladise nabrali kurs na Říčany. Počasí se zhoršilo, ochladilo se a stále hrozil déšť. V Říčanech jsme sehnali otevřený akorát nádražní krámek, takže jenom něco malého k snídani. Dále přes Květnici, před Úvaly uhnout, Horoušánky, Horoušany, Vyšehořovice a v půlce sjezdu Kozovazy nezapomenout zahnout do zrekonstruovaného statku na oběd. Penzionek Lony luxusní, oběd luxusní, plzničky taky luxusní a útrata jakbysmet. Přes oběd se slušně vyčasilo, ještě že nás čekal poslední kousíček, navíc nás Láďa protáhnul zkratkou přes pole, takže jsme byli ve Bříství něco kolem třetí. Tam se naše cesty rozdělily úplně a tím vlastně skončila letošní Kovícká kola.

Maximální sestava, najeto něco kolem 400km, co víc si přát.

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři