Srpnové cyklení Karlštejn - Točník - Žebrák       2007-08-06   

Tyhle kola vznikly vlastně naprosto nečekaně kombinací mnoha faktorů. Při kopání vody u Stýffka jsme zjistili, že má dva týdny celozávodní dovolenou a zašalované schody, které musí nejprve vytvrdnout, Vlastik taky fůru dovči, no a já jsem nemohl této konstalace nevyužít. Takže domluva byla rychlá, za čtrnáct dní v pondělí vyrazíme.

V neděli jsem musel na osmou večer do práce, servis UPSky, vypínali jsme všechny servery. No a než jsme to všechno dali zpátky dohromady tak byly čtyři ráno.. No a v sedm mě vzbudil Kroko kvůli nějakým problémům s telefony, takže jsem byl jako rybička, když jsem v deset nabíral Stýffka v Litoli. Prokličkovali jsme ucpanou Prahou a v poledne už jsme mohli vyrážet na kolech z Bráníka v plné sestavě, tzn. Kjss, Vlastik a Stýffek. Přejeli jsme Baranďák a zamířili podél vody na jih. Chytli jsme se Berounky a přes Černošice a Řevnice dojeli do Hlásné Třebáně, kde jsme se marně pokusili najít nějakou hospu. Naštěstí měli alespoň poslední tři chlazený Géčka v místní Jednotě.

Dále jsme pokračovali do Karlštejna a vytlačili kola kus do kopce, aby jsme viděli krále mezi našimi hrady. Pak jsme se vrátili na levý břeh Berounky a v Srbsku jsme dali pozdní oběd. Další zastávkou byl Beroun, kde jsme nakoupili něco k pití, protože když se dostaneme na kola, musí být největčí pařák za poslední měsíc.. Pár kilometrů za Berounem v táhlém několika kilometrovém stoupáku na mě dolehla únava a tak byl nejvyšší čas hledat tábořiště. Asi po kilometru jsem našli krásné údolí, takovej lavórek cca 200metrů širokej, dostatečně daleko od silnice i vesnice, prostě luxus. Uvařili jsme čaj a zdlábli Stýffkovi kokosky. Začala padat tma, kolem se rozhostil absolutní klid, na nebi se rozsvěcely první hvězdy.. idilka..

Dopol nás na úvod čekal hustej stoupák do obce Svatá, už to pěkně smažilo a nikde žádnej stín. Nahoře jsme naštěstí po krátkém zakufrování trefili cyklostezku, která nás zavedla lesem až pod hrad Točník. Nechali jsme kola na hlídaném parkovišti a vyrazili na hrad pěšky. Pěkná štreka, slušněj kopec a pěknej hrad. Pod hradem právě vyráběli repliku středověkého jeřábu, budou s jeho pomocí opravovat střechu na paláci. Nechtělo se nám čekat přes hodinu na průvodce, takže jsme si vzali manuálek a vyrazili na prohlídku sami. Vlastik se chopil průvodce a podával nám zasvěcený výklad.

Pamatky.com - Nástupce hradu Žebrák - královský gotický hrad Točník patří mezi nejmladší, ale rozlohou největší hrady v Čechách. Král Václav IV. sice nechal hrad Žebrák v l. 1383-96 upravit pro svou potřebu, ale ani to nepostačovalo, a tak si po jeho značném poškození hradu požárem nechal postavit nedaleko Žebráku nový hrad. Není známo, kdy byla stavba Točníku zahájena, ale již v r. 1398 zde již pobýval král Václav IV. (obytný palác byl v té době bezpochyby dokončen). Hrad Točník byl reprezentačním sídlem. Nástupce Václava IV., král Zikmund, ztratil o Točník zájem. Už v r. 1421 ho zastavil Erkingerovi ze Seinsheimu. Poté se zástavní majitelé rychle střídali a hrad počal pustnout. R. 1552 král Maxmilián II. hrad Točník opět vyplatil ze zástavy, ale ještě téhož roku je zastavil Janovi staršímu z Lobkovic. V posledních letech třicetileté války se s hradem počítalo jako s útočištěm na obranu proti Švédům. Nakonec zde však k žádným vojenským událostem nedošlo. R. 1641, kdy Točník sloužil jako vězení pro nebezpečné zločince, byl hrad částečně opraven. Od r. 1674 byl ale již neobýván a měnil se v ruinu. Ve 20. stol. byl opět hrad postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení.

Po prohlídce hradu a občerstvení výbornou malinovkou jsme sešli dolů a vydali se zkouknout i sousední zříceninu hradu Žebrák. Vzhledem k opravdu malé vzdálenosti jsme si to dali pěšky. Po prolezení ruin Žebráku a pokocháním se vyhlídkou z věže jsme začali uvažovat o nějakém obědě. Vzhledem k vrcholící turistické sezóně a dvoum vyhlášeným hradům jsme v obce nenašli žádnou otevřenou hospodu, takže jsme museli nakonec vzít zavděk alespoň asibufáčem-skorohospou na místním hřišti. A to jsme ještě netušili, jak naše stravovací lapálie bude pokračovat.

Pamatky.com - Hrad Žebrák nechal zřejmě postavit Oldřich Zajíc z Valdeka, připomínaný od r. 1248 do r. 1271, kdy zemřel. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Hrad byl postaven na samém okraji poměrně nízkého, úzkého, ale strmého výběžku křemencového valu. V r. 1336 syn Oldřicha ze Žebráka Zbyněk vyměnil hrad Žebrák s panstvím s králem Janem Lucemburským za budyňské panství. R. 1341 koupil hrad bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který nechal značně zpustlý objekt opravit, patrně i rozšířit a postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do r. 1349, kdy jej prodal Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. R. 1395 hrad poškodil požár, ale objekt byl rychle opraven, neboť v r. 1400 zde Václav IV. opět pobýval. V té době však již pokročila stavba hradu Točníka a král přestal na Žebrák dojíždět. Hrad tak rychle chátral, navíc zde snad v r. 1532 vypukl požár. Nový zástavní držitel hradu Volf Krajíř z Krajku začal na Žebráku hledat legendární poklad Václava IV., přičemž hrad byl značně pobořen. A tak se v l. 1558 a 1593 uvádí jako pustý. Hrad byl ve 20. stol. postupně rekonstruován.

Lehce posilněni jsme osedlali bajky a zamířili přes Žebrák do Hořovic, cestou jsme projížděli přes rajvej místního letiště, když přistává letadlo naskočí na semaforu červená. Tak snad jenom aby ten semafor fungoval jak má.. Přes Lochovice jsme pádili jako Šemík k Neumětelům, akorát že z druhé strany. V místní hospě u stadionu FK Horymír jsme si dali pivko a naplánovali večeři za cca 10km v Liteni, větší obci na naší trase. Pak už byl plánovám bivak. Do Liteně jsme přijeli na osmou hodinu, našli jsme hospu, nějak se nám zvenčí nezdála, tak jsme jeli hledat podle mapy druhou. Hospu jsme ašli vpoho, akorát měla kvůli malování zavřeno. Takže zase zpátky do té první, pomalu jsme se stávali místní atrakcí. Zamkli jsme kola, usqadili se vevnitř. Na náš dotaz po jídle nám bylo řečeno, že mají otevřeno vlastně neplánováně a tak dostaneme jenom pivko. Věrni heslu hlad je převlečená žízeň jsem objednali tři kousky. Jak nám mohlo být při hlášce od výčepu "došlo pivo" si umí představit asi každý.

Takže jsem vypadli z lokálu, zajeli do večerky kde jsem překlapili majitelku, nikoho za minutu zavíračku už nečekala. Koupili jsme alespoň mírně jetý rohlíky a dozvěděli se, že vedle ve vsi je hospoda kde to žije. Každý den se tam griluje, majitel je řezník.. no prostě to znělo super. I když to bylo na druhou stranu než jsme plánovali, nezaváhali jsme. V Měňanech jsem našli doporučovanou hospůdku, kde venku sedělo asi šest chlapů, vevnitř nikdo a gril byl evidentně mimo provoz. Na dotaz po jídle nám bylo řečeno, ž se hostinská zeptá. Chvíli na to se objevil pan majitel, takovej svéráz. Se slovy "chlapi, serete mě" dal manželce klíče od auta a poslal jí domů pro párky. Takže se vše v dobré obrátilo, byla teplá večeře a k tomu super pivko. Jak se připozdívalo, čím dál tím méně se nám chtělo zvednout a popojet někam hledat místo ke spaní. Nakonec jsme se domluvili s majitelem, že můžeme spát před hospodou, je tam přístřešek a nejeden společensky unavenej tam už přespal. Po jedenácté jsme zůstali v lokále sami, takže nám to sčítli, dali jsme ještě rundu višňovice na účet podniku a rozhodili bivak na plácku před hospou.

Ráno jsme se probudili kolem osmé a uvařili polívku ke snídani. Těsně potom přijeli hospodští a náklaďák se zmrzlinou, dali jsme si s panem majitelem ranní kávu/čaj a byli zase ponecháni svému osudu. Balení nám nějak moc nešlo, takže jsme se vykodrcali kolem desáté, zpátky na Liteň. Z Liteně kolem golfového hřiště do Karlštejna, opět vytlačit kola kolem hradu (pro rejpaly upozorňuji, že je tam zakázána jízda nakole). Další zastávka, která stojí za zmínku je až v Praze, kde jsme se v Řeporyjích slušně najedli. Další hezký okamžik nastal při nerespektování objížďky a vjezdu do zákazu, kde si nás stopnul a zapsal městskej policajt, nicméně jsme to vyřešili domluvou - alespoň doufáme. Propletli jsme se Stodůlkami, zakufrovali na Butovicích a Prokopským údolím sjeli na Baranďák a ve čtyři jsem byli zpátky u Vlastika v Braníku.

Krátká, ale super kola - pravděpodobný model do budoucna.

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři