Kovícké jádro v akci aneb výlet Ralskem       2007-06-15   

I přes to, že dohadovaní společných akcí je čím dál tím obtížnější, jsme se v Hell-Bels dohodli, že víkend v půlce června bude pro všechny akceptovatelný a tak vyrazíme na kola. Tím byl dán základ našemu výletu a postupem času, jak se blížil termín jsme dohodli, že vyrazíme od Kubasse z Bylochova a našim hlavním cílem bude bývalý vojenský prostor pod Ralskem. Naplanování trasy si vzal na starosti Kubass a řádně se toho zhostil. V pátek, jen co jsme se asi okolo páte sešli v Bylochově, jsme dostali výklad nad mapou a dohodli se, kterým směrem vyrazíme. Dali jsme jedno startovní pivko a protože se blížily mraky, moc jsme neotáleli a vyrazili dřív než aby nás déšt zastihnul ještě na zahradě. Na návsi jsme ještě jakožto kovícké jádro ve složení: Styffek, Kubass, Vlastik a Kajass, zapózovali fotografům a mohli vyrazit přes pole směrem na Tuháň.

Pak už jsme vesměs po silnících dojeli až za Dubou, kde nás zastihnul déšť. Naštěstí ve Vrchovanech měli autobusovou zastávku s výhledem na hospodu, takže netrvalo dlouho a už jsme seděli pod střechou na lavičce a popíjeli Březnáka. Pršet nějak nepřestávalo a tak jsme se po chvíli přesunuli do hospody na druhý pivko a pan hostinský nám usmahnul karboše za lidovku a tak jsme byli spokojeni. Mezitím přestalo pršet a my mohli vyrazit o kus dál. Přejeli jsme přes Doksy a pomalu se začalo smrákat, takže vyvstala otázka nocovaní. U okolních rybníků se nám to kvůli vlhku a hmyzu nezdálo, takže až po pár kilometrech jsme uhli po panelce do lesů, kde nás čekalo přijemné překvapení.. vojenský prostor byl sice uzavřený a hlídaný, ale před ním byl postaven přístřešek asi pro kola, nebo podle velikosti spíše pro tři gaziky. No zkrátka vyvoněné místo pro přespání i při nepříznivém počasí. Večer na řadu přisly vařiče a ešusy, k nějaké té polívce jsem zakousli pečivo a pomalu se chystali na spaní. Hlavním bojovým úkolem bylo pořádně se namazat, teda ne Fc, ale repelentem, aby nepřítel v podobě hmyzu neměl moc šanci.. (no co jsem tak po ránu slyšel, Kubassuv repelent nebyla asi nejlepší volba)

Jelikož se mi ta betonová podlaha pod střechou moc nezdála, tak jsem si lehl kus opodál na trávu, ale v noci začalo pršet a tak mi nakonec byla dobrá. Ráno jsme dali čaj, rohlík a buchtičky a vyrazili na pokračování snídaně do Hradčan, kde nás ranní pivko naladilo na další cestu. No ta byla asi tak 100 metrů po kterých jsme se zastavili v místním informačním centru a vyzkoušeli snad všechny možné atrakce a lákadla. Když se okolo nás prohnala grůpa po zuby ozbrojených vojenských nadšenců, jsme si uvědomili, že by jsme taky mohli vyrazit k našemu cíli, starému vojenskému letišti, které už bylo podle místních rad nedaleko po šterkové cestě hned za vesnicí.

Již za Rakouska-uherska okolí sloužilo pro výcvik armády. Přesto zde u hradčanského rybníka vyrostlo rekreační středisko. Za první republiky zde pak měla zázemí československá armáda a za II. světové války pro potřeby Wehrmachtu bylo vybudováno vojenské letiště (březen 1945). Právě zde byla umístěna letka proudových stihaček Messerschmitt Me 262, jejichž palubní děla Mk 108 se vyráběly v nedaleké podzemní továrně Nautilus u Velenic. Po válce byly z letiště odstraněny vraky letadel, zničených dvěma spojeneckými nálety a prostor uzavřela čs. armáda. Letiště bylo využíváno útvarem Strážní letka. V 50. letech byly poblíž na písečných místech, kde za II. světové války se cvičili německé jednotky Afrikacorps, cvičeny jednotky bojující za samostatný Izrael. Po okupaci v roce 1968 s oblast zabrala Sovětská armáda. To zde již byla vybudována 2800 metrů dlouhá (některé zdroje uvádí délku jen 2700 m) a 90 metrů široká letištní plocha s více než čtyřmi desítkami letištních hangárů, tzv. „úlů“ pro stejný počet stihaček Mig 21. Ty byly vybudovány po válce Izraele proti Sýrii v 60. letech z obavy o naší vzdušnou letku. Kromě stihaček Mig 21 zde byla i letka bojových vrtulníků Mi 24.

A taky že jo, hned za chvilí jsme se už proháněli po startovní dráze a žasli nad bunkrama pro stihačky, kterých bylo v okolí o hodně víc, než jsme původně předpokladali. Byly natolik zajimavé, že jsme je prozkoumali zepředu, zboku, zezhora i zevnitř a uvažovali nad tím, kolik tady asi tak bylo vojáků a techniky v době, kdy letiště bylo v bojové pohotovosti proti imperialistům .. asi hafo. Ještě následoval průzkum přilehlých budov a posléze i zrujnovaných kasáren a ubikací, schovaných v okolních lesích. Bohužel ani snahy asi místích úřadů udělat z časti panelaků městečko moc nevyšel a tak jsme si přisli, jako bychom přijeli do "Mrtvého města". Potkali jsme jen jednoho malého cyklistu prohánějícího se mezi opravenými paneláký a prázdnými parkovišti.

Opustili jsme vojenský prostor a okolo rybníků a bažin projeli do Kuřivod, kde byl zasloužený oběd a pivko. Následovala prohlídka místního zámečku. V té době se už k nám měl připojit Mařka, ale prej kvůli dešti se zasek, takže jsme ho nabrali až po cestě a o kousek dál dali pauzičku na posezu u rybníčku :-). Takovej malej posez a skoro jsme se tam v pěti vešli. Po oddechu následovala cesta po pěkné cyklistické stezce až pod Bezděz, kde jsem si dali něco k jídlu s výhledem na hrad ( jo čtete dobře, pořád jsme jedli). Zkrátka výlet jak má být, pohodička.

Cesta dál vedla terénem po červené ... lesní cesty, prudké sjezdy, průjezd skoro houštím už asi nikoho nepřekvapil, ale v nejužším místě, kde se skoro cyklista s batohame nevejde, potkat borce na čtyřkolce jak na nás vyjel z tunelu bylo překvapko úplně pro všechny. Naštěstí díky terénu jel pomalu a tak se sražka s idiotem nekonala. Ve zdraví jsme dorazili do malebné vesničky, kde jsme si při výšlapu do prudkého kopce mohli prohlídnout zachovalou architekturu malebných roubenek a skalních bytů.

Blížil se čas večera a počasí nebylo zrovna idealní na přespaní pod širákem, tak volba po mém doporučení padla na skalní byty u Nosálova. Což o to, jednoduše se to řekne a podle mapy to i jednoduše vypadalo. Ale cesta vedla mezi poli a byla i dost bahnitá, takže se nám konec dne zdramatizoval tak, že někteří už chtěli házet kolo do pole.

Ostatní, co se vrhli po hlavě z prudkého kopce plného kamenů a klád nakonec uznali, že za těchto nočních podmínek bude lepší kolo vést. Naštěstí pod kopcem jsem se všichni ve zdraví sešli i s kolama a já už přesně věděl, kde jsme a tak naše obydlí bylo na dosah. Skalní byty byly naštestí na svém místě (patrně již několik stovek let) a opuštěné, takže jsme je sqótli, našli si místa pro spaní a po kratším večerním poklábosení se uložili ke spaní.

Ráno jsme se probudili do dne plného sluníčka, i když bylo vidět, že v noci pořadně pršelo. Směrem na Vrátenskou horu jsme museli zdolat kopec jak do Nosálova, tak i kopec až nahoru k rozhledně, což nevím, jestli po ránu bylo zrovna ten nejlepší nápad. Naštěstí rozhledna otevírala asi za hodinu, takže byl čas na odpočinek, polívky z vlastních zdrojů, vařenejch na vlastích vařičích (ach ta nostalgie) a i na pár uměleckejch fotografií. Vystoupali jsme na rozhlednu (dokonce i Styff), rozhlédli jsme se po krajině a určili směr, kterým se naše cesta bude v nejbližších chvilích ubírat.

Cesta směrem na Housku začala pěkně z kopce, pak ale zakonitě vedla do kopce a zase z kopce a do kopce... no co čekat, Kokořínsko. V hospůdce Pod Houskou jsme dali poslední společné pivko a rozdělili jsme se na dvě skupinky. Ti co jeli na kole až domu, tj. Mařka a já jsme vyrazili na Ráj a pak kokořínským dolem. Karlik a Stýff vyrazili za Kubassova vedení zpět do Bylochova. Jejich cesta byla patrně trošku kratší, zato náročnější.

Tož byl náš super výlet a těším se na další... Kovíkům zdar! Vlastik

Tnx za Vlastikův popisek, nemá chybu!

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři