I přes to, že dohadovaní společných akcí je čím dál tím obtížnější, jsme se v Hell-Bels dohodli, že víkend v půlce června bude pro všechny akceptovatelný a tak vyrazíme na kola. Tím byl dán základ našemu výletu a postupem času, jak se blížil termín jsme dohodli, že vyrazíme od Kubasse z Bylochova a našim hlavním cílem bude bývalý vojenský prostor pod Ralskem. Naplanování trasy si vzal na starosti Kubass a řádně se toho zhostil. V pátek, jen co jsme se asi okolo páte sešli v Bylochově, jsme dostali výklad nad mapou a dohodli se, kterým směrem vyrazíme. Dali jsme jedno startovní pivko a protože se blížily mraky, moc jsme neotáleli a vyrazili dřív než aby nás déšt zastihnul ještě na zahradě. Na návsi jsme ještě jakožto kovícké jádro ve složení: Styffek, Kubass, Vlastik a Kajass, zapózovali fotografům a mohli vyrazit přes pole směrem na Tuháň.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Pak už jsme vesměs po silnících dojeli až za Dubou, kde nás zastihnul déšť. Naštěstí ve Vrchovanech měli autobusovou zastávku s výhledem na hospodu, takže netrvalo dlouho a už jsme seděli pod střechou na lavičce a popíjeli Březnáka. Pršet nějak nepřestávalo a tak jsme se po chvíli přesunuli do hospody na druhý pivko a pan hostinský nám usmahnul karboše za lidovku a tak jsme byli spokojeni. Mezitím přestalo pršet a my mohli vyrazit o kus dál. Přejeli jsme přes Doksy a pomalu se začalo smrákat, takže vyvstala otázka nocovaní. U okolních rybníků se nám to kvůli vlhku a hmyzu nezdálo, takže až po pár kilometrech jsme uhli po panelce do lesů, kde nás čekalo přijemné překvapení.. vojenský prostor byl sice uzavřený a hlídaný, ale před ním byl postaven přístřešek asi pro kola, nebo podle velikosti spíše pro tři gaziky. No zkrátka vyvoněné místo pro přespání i při nepříznivém počasí. Večer na řadu přisly vařiče a ešusy, k nějaké té polívce jsem zakousli pečivo a pomalu se chystali na spaní. Hlavním bojovým úkolem bylo pořádně se namazat, teda ne Fc, ale repelentem, aby nepřítel v podobě hmyzu neměl moc šanci.. (no co jsem tak po ránu slyšel, Kubassuv repelent nebyla asi nejlepší volba)
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Jelikož se mi ta betonová podlaha pod střechou moc nezdála, tak jsem si lehl kus opodál na trávu, ale v noci začalo pršet a tak mi nakonec byla dobrá. Ráno jsme dali čaj, rohlík a buchtičky a vyrazili na pokračování snídaně do Hradčan, kde nás ranní pivko naladilo na další cestu. No ta byla asi tak 100 metrů po kterých jsme se zastavili v místním informačním centru a vyzkoušeli snad všechny možné atrakce a lákadla. Když se okolo nás prohnala grůpa po zuby ozbrojených vojenských nadšenců, jsme si uvědomili, že by jsme taky mohli vyrazit k našemu cíli, starému vojenskému letišti, které už bylo podle místních rad nedaleko po šterkové cestě hned za vesnicí.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Již za Rakouska-uherska okolí sloužilo pro výcvik armády. Přesto zde u hradčanského rybníka vyrostlo rekreační středisko. Za první republiky zde pak měla zázemí československá armáda a za II. světové války pro potřeby Wehrmachtu bylo vybudováno vojenské letiště (březen 1945). Právě zde byla umístěna letka proudových stihaček Messerschmitt Me 262, jejichž palubní děla Mk 108 se vyráběly v nedaleké podzemní továrně Nautilus u Velenic. Po válce byly z letiště odstraněny vraky letadel, zničených dvěma spojeneckými nálety a prostor uzavřela čs. armáda. Letiště bylo využíváno útvarem Strážní letka. V 50. letech byly poblíž na písečných místech, kde za II. světové války se cvičili německé jednotky Afrikacorps, cvičeny jednotky bojující za samostatný Izrael. Po okupaci v roce 1968 s oblast zabrala Sovětská armáda. To zde již byla vybudována 2800 metrů dlouhá (některé zdroje uvádí délku jen 2700 m) a 90 metrů široká letištní plocha s více než čtyřmi desítkami letištních hangárů, tzv. „úlů“ pro stejný počet stihaček Mig 21. Ty byly vybudovány po válce Izraele proti Sýrii v 60. letech z obavy o naší vzdušnou letku. Kromě stihaček Mig 21 zde byla i letka bojových vrtulníků Mi 24.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
A taky že jo, hned za chvilí jsme se už proháněli po startovní dráze a žasli nad bunkrama pro stihačky, kterých bylo v okolí o hodně víc, než jsme původně předpokladali. Byly natolik zajimavé, že jsme je prozkoumali zepředu, zboku, zezhora i zevnitř a uvažovali nad tím, kolik tady asi tak bylo vojáků a techniky v době, kdy letiště bylo v bojové pohotovosti proti imperialistům .. asi hafo. Ještě následoval průzkum přilehlých budov a posléze i zrujnovaných kasáren a ubikací, schovaných v okolních lesích. Bohužel ani snahy asi místích úřadů udělat z časti panelaků městečko moc nevyšel a tak jsme si přisli, jako bychom přijeli do "Mrtvého města". Potkali jsme jen jednoho malého cyklistu prohánějícího se mezi opravenými paneláký a prázdnými parkovišti.
![]() |
![]() |
Opustili jsme vojenský prostor a okolo rybníků a bažin projeli do Kuřivod, kde byl zasloužený oběd a pivko. Následovala prohlídka místního zámečku. V té době se už k nám měl připojit Mařka, ale prej kvůli dešti se zasek, takže jsme ho nabrali až po cestě a o kousek dál dali pauzičku na posezu u rybníčku :-). Takovej malej posez a skoro jsme se tam v pěti vešli. Po oddechu následovala cesta po pěkné cyklistické stezce až pod Bezděz, kde jsem si dali něco k jídlu s výhledem na hrad ( jo čtete dobře, pořád jsme jedli). Zkrátka výlet jak má být, pohodička.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Cesta dál vedla terénem po červené ... lesní cesty, prudké sjezdy, průjezd skoro houštím už asi nikoho nepřekvapil, ale v nejužším místě, kde se skoro cyklista s batohame nevejde, potkat borce na čtyřkolce jak na nás vyjel z tunelu bylo překvapko úplně pro všechny. Naštěstí díky terénu jel pomalu a tak se sražka s idiotem nekonala. Ve zdraví jsme dorazili do malebné vesničky, kde jsme si při výšlapu do prudkého kopce mohli prohlídnout zachovalou architekturu malebných roubenek a skalních bytů.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Blížil se čas večera a počasí nebylo zrovna idealní na přespaní pod širákem, tak volba po mém doporučení padla na skalní byty u Nosálova. Což o to, jednoduše se to řekne a podle mapy to i jednoduše vypadalo. Ale cesta vedla mezi poli a byla i dost bahnitá, takže se nám konec dne zdramatizoval tak, že někteří už chtěli házet kolo do pole.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Ostatní, co se vrhli po hlavě z prudkého kopce plného kamenů a klád nakonec uznali, že za těchto nočních podmínek bude lepší kolo vést. Naštěstí pod kopcem jsem se všichni ve zdraví sešli i s kolama a já už přesně věděl, kde jsme a tak naše obydlí bylo na dosah. Skalní byty byly naštestí na svém místě (patrně již několik stovek let) a opuštěné, takže jsme je sqótli, našli si místa pro spaní a po kratším večerním poklábosení se uložili ke spaní.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Ráno jsme se probudili do dne plného sluníčka, i když bylo vidět, že v noci pořadně pršelo. Směrem na Vrátenskou horu jsme museli zdolat kopec jak do Nosálova, tak i kopec až nahoru k rozhledně, což nevím, jestli po ránu bylo zrovna ten nejlepší nápad. Naštěstí rozhledna otevírala asi za hodinu, takže byl čas na odpočinek, polívky z vlastních zdrojů, vařenejch na vlastích vařičích (ach ta nostalgie) a i na pár uměleckejch fotografií. Vystoupali jsme na rozhlednu (dokonce i Styff), rozhlédli jsme se po krajině a určili směr, kterým se naše cesta bude v nejbližších chvilích ubírat.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Cesta směrem na Housku začala pěkně z kopce, pak ale zakonitě vedla do kopce a zase z kopce a do kopce... no co čekat, Kokořínsko. V hospůdce Pod Houskou jsme dali poslední společné pivko a rozdělili jsme se na dvě skupinky. Ti co jeli na kole až domu, tj. Mařka a já jsme vyrazili na Ráj a pak kokořínským dolem. Karlik a Stýff vyrazili za Kubassova vedení zpět do Bylochova. Jejich cesta byla patrně trošku kratší, zato náročnější.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Tož byl náš super výlet a těším se na další... Kovíkům zdar! Vlastik