Kola Šumava 2006       2006-08-25   

Poslední víkend v srpnu jsme byli pozváni k Davidovi a Valérii na chalupu, která se nachází mezi Klatovy a Sušicí, na pomezí Šumavy. V práci nebylo do poslední chvíle jasné, zda se mi povede odjet, nakonec to dobře dopadlo a tak jsme v pátek mohli v Bř naložit kola a přeskákat Prahou na plzeňskou dálnici, pak už to jelo. Zasekli jsme se ještě na chvíli v Klatovech a těsně před pátou jsme dorazili do Chotěšova. Po vybalení a seznámení se s Davidovou tetou a atomovým strýcem jsme vyrazili s Davidem do lesa na houby. Celý týden ukazovali v televizi jak všude rostou, tak jsme byli zvědavi, co je na tom pravdy.

Bylo to super, naprostej klid, ze začátku jsem se víc kochal než soustředil na houby. Když ale David s Adél začali hlásit první úlovky, přidal jsem se. Za necelé dvě hodinky jsme našli dohromady 60-80 hříbků, krásnejch, zdravejch.Po návratu z lesa jsme dostali k večeři polévku a za chvíli dorazil Láďa "Chechták" se Soňou. Po jídle jsme udělali manufakturku na čištění hub, do toho dorazili Petr s Hankou, v deset jsme vyrazili do místní hospody na Davidův oblíbený Krvesaj. Sice nevíme, co do toho dávaj, ale na etiketě je stručně a jasně: líh, voda, E160 a E332. Štěstí, že jsme brzy dopili jedinou flašku, kterou hospodský měl, jinak by to asi se zítřejšími koly nedopadlo nelépe.

V sobotu se čekalo na další cyklíky (Evu s Mirkem), takže jsme vyrazili až po jedenácté. Počasí navzdory předpovědi nevypadalo nejhůře, sice žádnej pařák, ale nepršelo. Hned na zahřátí zvolil David cestu necestu, někdo mu totiž udělal z asfaltky hustou štěrkovku. Ta naštěstí asi po třech kilometrech přešla v rozumnou cestu, kolem krásná příroda, samá "táhlá rovinka" (© Stulda 2006). V Keplech jsme uhnuli a po krátkém hupu nahoru a zase dolu nás čekal luxusní několika kilometrový sjezd, místy jsme to svištěli skoro 60km/hod. V Petrovicích jsme si chtěli dát na zahrádce oběd, jenže zrovna měli uvnitř smuteční hostinu, tak jsme popojeli jinam, na houbovku a svíčkovou.

Po obědě jsme pokračovali dál, David nám tvořil trasu víceméně průběžně, stále to měli holky domů tak 8km.. ať jsme mezitím ujeli jakkoli dlouhou táhlou rovinku :-) Nevyhnuli jsme se ani bloudění, obvzláště to zamrzelo po kilometrovém prudkém sjezdíčku.. Další zádrhel se objevil po krásném sjezdíčku lesem. Ocitli jsme se na rozcestí, kolem vykácené stromy a červená nikde. Prozkoumali jsme obě možné varianty a kromě krásného výhledu na hrad Velhartice jsme nic jiného nenašli. Po krátké diskusi jsme zvolili cestu z kopce, která za chvíli přešla do ostřejšího sjezdíčku, nemělo to chybu.

Dojeli jsme k říčce Ostružné a podél ní až pod hrad. Pak nás čekalo škrábání se do kopce až ke vstupní bráně. Poté jsme zamířili do centra, kde jsme se před hospodou zregenerovali a posilnili. Cesta z Velhartic nejprve trochu klesala, pak krátká zkratka přes les a dvou kilometrové stoupání do Chotěšova. Celkem krásných 45km s koeficientem 2-2,5. Po ustájení bajků jsme se dali do přípravy večeře, čekala nás společenská událost zvaná raclette - raklety. Vlakem dorazil ještě Martin a Michal.

www.labuznik.com: Původně byly raklety horským jídlem, které si švýcarští pastýři připravovali večer venku nad rozžhavenými uhlíky nebo v kolibě u krbu po dlouhých dnech, kdy stěhovali stáda do hor na pastvu. Základem tohoto nenákladného selského jídla byl kus tučného kořeněného sýra ementálského typu, který se napichoval na vidlici, opékal a poté seškraboval dřevěnou vařečkou. Jako příloha se podávaly brambory, vařené ve slupce, nakládané okurky a mladé cibulky, uzená šunka a místní suché bílé víno. Od těch dávných dob toto jídlo doznalo mnoha změn a dnes pod pojmem rakleta rozumíme nejen sýr, ale i všechny přílohy, opékací přístroj a způsob pečení.

Princip samopřípravy je fajn, člověk si s tím vyhraje. Po večeři pustil David nějakou beta verzi videa ze svatby a poté promítal fotky. Lidičky se postupně vytráceli do patra spát, přece jenom to byl celkem náročný výlet. Poslední lahvinky byly dopity před druhou ráno a v chalupě zavládl klid rušený jenom cajdáním těch, co toho dost vypili.

David: Druhý den ráno se naše Brigáda socialistické práce "Faraóni" rozhodla ukázat, že jsou mezi námi jen študovaní inženýři a vyřešit záhadu kamenného žlabu. Ten bylo třeba přemístit asi 50 metrů a zvednout do výšku jednoho metru. Ani šest úderníků s ním nehnulo, ale naše důvtipnost nakonec zvítězila nad zákony fyziky!

Po tomto vydřeném vítězství sedla většina na kola a vyrazila za proměnlivého počasí najet ještě pár kilometrů. Tentokrát nás do hospody na oběd čekalo nemnoho kilometrů, zakotvili jsme ve vyhlášené hospodě v Čachrově. Zbytek za námi přijel autem, takže jsme na oběd byli komplet. Moc se tam s námi nemazali, minimální porce pět knedlíků, místo sedmi odjednamých rovnou devět, Mirek vyhrál, dostal jich 11 - a pak si dal ještě pohár. Hodně těžko se nám odtamtud odjíždělo, ale běh času je neúprosný. Za Čachrovem se ještě odtrhli bajkeři s lepším trávením a zvolili delší trasu, my jsme dali přednost návratu po asfaltce za občasného poprchávání. V půl páté už byla poklizena chalupa, zabaleno a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu.

Tnx Stulíkovcům za pozvání a super víkend!

Vlastik 2006-10-08 21:15:33

čtyři, pět, šest.. myslím, že to funguje..
Kajass 2006-09-05 12:41:46

Jedna, dva, tři.. zkouška funkčnosti..
Guest 2006-09-05 00:02:01

Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři