Poslední víkend v srpnu jsme byli pozváni k Davidovi a Valérii na chalupu, která se nachází mezi Klatovy a Sušicí, na pomezí Šumavy. V práci nebylo do poslední chvíle jasné, zda se mi povede odjet, nakonec to dobře dopadlo a tak jsme v pátek mohli v Bř naložit kola a přeskákat Prahou na plzeňskou dálnici, pak už to jelo. Zasekli jsme se ještě na chvíli v Klatovech a těsně před pátou jsme dorazili do Chotěšova. Po vybalení a seznámení se s Davidovou tetou a atomovým strýcem jsme vyrazili s Davidem do lesa na houby. Celý týden ukazovali v televizi jak všude rostou, tak jsme byli zvědavi, co je na tom pravdy.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Bylo to super, naprostej klid, ze začátku jsem se víc kochal než soustředil na houby. Když ale David s Adél začali hlásit první úlovky, přidal jsem se. Za necelé dvě hodinky jsme našli dohromady 60-80 hříbků, krásnejch, zdravejch.Po návratu z lesa jsme dostali k večeři polévku a za chvíli dorazil Láďa "Chechták" se Soňou. Po jídle jsme udělali manufakturku na čištění hub, do toho dorazili Petr s Hankou, v deset jsme vyrazili do místní hospody na Davidův oblíbený Krvesaj. Sice nevíme, co do toho dávaj, ale na etiketě je stručně a jasně: líh, voda, E160 a E332. Štěstí, že jsme brzy dopili jedinou flašku, kterou hospodský měl, jinak by to asi se zítřejšími koly nedopadlo nelépe.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
V sobotu se čekalo na další cyklíky (Evu s Mirkem), takže jsme vyrazili až po jedenácté. Počasí navzdory předpovědi nevypadalo nejhůře, sice žádnej pařák, ale nepršelo. Hned na zahřátí zvolil David cestu necestu, někdo mu totiž udělal z asfaltky hustou štěrkovku. Ta naštěstí asi po třech kilometrech přešla v rozumnou cestu, kolem krásná příroda, samá "táhlá rovinka" (© Stulda 2006). V Keplech jsme uhnuli a po krátkém hupu nahoru a zase dolu nás čekal luxusní několika kilometrový sjezd, místy jsme to svištěli skoro 60km/hod. V Petrovicích jsme si chtěli dát na zahrádce oběd, jenže zrovna měli uvnitř smuteční hostinu, tak jsme popojeli jinam, na houbovku a svíčkovou.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Po obědě jsme pokračovali dál, David nám tvořil trasu víceméně průběžně, stále to měli holky domů tak 8km.. ať jsme mezitím ujeli jakkoli dlouhou táhlou rovinku :-) Nevyhnuli jsme se ani bloudění, obvzláště to zamrzelo po kilometrovém prudkém sjezdíčku.. Další zádrhel se objevil po krásném sjezdíčku lesem. Ocitli jsme se na rozcestí, kolem vykácené stromy a červená nikde. Prozkoumali jsme obě možné varianty a kromě krásného výhledu na hrad Velhartice jsme nic jiného nenašli. Po krátké diskusi jsme zvolili cestu z kopce, která za chvíli přešla do ostřejšího sjezdíčku, nemělo to chybu.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Dojeli jsme k říčce Ostružné a podél ní až pod hrad. Pak nás čekalo škrábání se do kopce až ke vstupní bráně. Poté jsme zamířili do centra, kde jsme se před hospodou zregenerovali a posilnili. Cesta z Velhartic nejprve trochu klesala, pak krátká zkratka přes les a dvou kilometrové stoupání do Chotěšova. Celkem krásných 45km s koeficientem 2-2,5. Po ustájení bajků jsme se dali do přípravy večeře, čekala nás společenská událost zvaná raclette - raklety. Vlakem dorazil ještě Martin a Michal.
www.labuznik.com: Původně byly raklety horským jídlem, které si švýcarští pastýři připravovali večer venku nad rozžhavenými uhlíky nebo v kolibě u krbu po dlouhých dnech, kdy stěhovali stáda do hor na pastvu. Základem tohoto nenákladného selského jídla byl kus tučného kořeněného sýra ementálského typu, který se napichoval na vidlici, opékal a poté seškraboval dřevěnou vařečkou. Jako příloha se podávaly brambory, vařené ve slupce, nakládané okurky a mladé cibulky, uzená šunka a místní suché bílé víno. Od těch dávných dob toto jídlo doznalo mnoha změn a dnes pod pojmem rakleta rozumíme nejen sýr, ale i všechny přílohy, opékací přístroj a způsob pečení.
Princip samopřípravy je fajn, člověk si s tím vyhraje. Po večeři pustil David nějakou beta verzi videa ze svatby a poté promítal fotky. Lidičky se postupně vytráceli do patra spát, přece jenom to byl celkem náročný výlet. Poslední lahvinky byly dopity před druhou ráno a v chalupě zavládl klid rušený jenom cajdáním těch, co toho dost vypili.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
David: Druhý den ráno se naše Brigáda socialistické práce "Faraóni" rozhodla ukázat, že jsou mezi námi jen študovaní inženýři a vyřešit záhadu kamenného žlabu. Ten bylo třeba přemístit asi 50 metrů a zvednout do výšku jednoho metru. Ani šest úderníků s ním nehnulo, ale naše důvtipnost nakonec zvítězila nad zákony fyziky!
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Po tomto vydřeném vítězství sedla většina na kola a vyrazila za proměnlivého počasí najet ještě pár kilometrů. Tentokrát nás do hospody na oběd čekalo nemnoho kilometrů, zakotvili jsme ve vyhlášené hospodě v Čachrově. Zbytek za námi přijel autem, takže jsme na oběd byli komplet. Moc se tam s námi nemazali, minimální porce pět knedlíků, místo sedmi odjednamých rovnou devět, Mirek vyhrál, dostal jich 11 - a pak si dal ještě pohár. Hodně těžko se nám odtamtud odjíždělo, ale běh času je neúprosný. Za Čachrovem se ještě odtrhli bajkeři s lepším trávením a zvolili delší trasu, my jsme dali přednost návratu po asfaltce za občasného poprchávání. V půl páté už byla poklizena chalupa, zabaleno a mohli jsme vyrazit na zpáteční cestu.
Vlastik | 2006-10-08 21:15:33 |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
čtyři, pět, šest.. myslím, že to funguje.. |
Kajass | 2006-09-05 12:41:46 |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Jedna, dva, tři.. zkouška funkčnosti.. |
Guest | 2006-09-05 00:02:01 |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |