Výlet na Ralsko       2005-07-16   

Sraz a začátek výletu byl naplánován na desátou do Mimoně. Mlok nabral na Čerňáku Zuzku, nás s Ladisem ve Bříství a hodil nás do Lysé, tam jsme s Adél přesedli do Stýffkovic eMBéčka a vyrazili jsme přes Benáteckou Vrutici po dálnici na Mnichovo Hradiště a pak na Mimoň. Tam jsme chvíli čekali na posádku od Kralup, mezitím se pěkně zatáhlo a začalo pršet. Když dorazili Marti$ovci, zjistili, že nemají pláštěnky, tak si urychleně v místním sportu dvě koupili - tím pádem přestalo pršet a celý výlet proběhl za krásného počasí. Z Mimoně jsme se vydali po červené značce přes Ploučnici, bývalým zámeckým parkem a krásnou Vranovskou alejí do stejnojmenné obce.

Ve Vranově jsme minuli zajímavou pískovcovou skalní věž Džbán, která stojí na zahrádce u jednoho baráčku. Dál po červené značce na Juliinu vyhlídku, což je uměle upravený vrchol rozložité pískovcové skály. Po schodišti vytesaném ve skále jsme se dostali na kruhovou vyhlídku, škoda toho lehkého oparu. Po malém posilnění na vrcholu jsme se vrátili na červenou a pokračovali po značce stále do kopce okolo čedičových skal, skrze hradní příkop a nakonec i hlavní bránu k hradu Ralsko. Tam už na nás čekala Elvírka se svoji družinou, takže jsme se zase zkompletovali a mohli posvačit.

Hrad vypadá nedobytně, hlídá kraj vysoko nad okolními kopci a je pevný jako skála, do které je vrostlý. Jenže v tom byl od začátku háček. Na hradě nebyla voda, poloha daleko od vesnic nebyla zvolena příliš strategicky, a tak byl záhy opuštěn. Měl ho postavit již ve 12. století jakýsi Heřman z Ralska. Za dvě století už byl hrad opuštěný. K nejlepší vyhlídce do kraje vede od hradu po skalním hřbítku natažené ocelové lano.

Po svačince a projití hradu i přilehlé vyhlídky jsme se vrátili zpět na rozcestí a vydáli se po úzké pěšině dolů do Novin. Asi ve třetině sestupu jsme chtěli uhnout na nějakou pěšinu a tou se dostat k Průrvě Ploučnice.. což se nějak nezadařilo, uhnuli jsme jinde a stálo to za to. Prodírali jsme se hustě zarostlou cestou, všude samé kopřivy. Navíc jsme se dostali k zajímavým mítinkám v lese, všude samé vrty a hadice, kohouty.. no samozřejmě že jsme zkoušeli o co jde. Jak jsme byli za chvíli upozorněni odkudsisevynořivším mužíkem, byli jsme v oblasti chemické těžby a neměli jsme tam vlastně co dělat.

Nasměroval nás správným směrem a tak jsme za deset minut stanuli nad krátkým, ale hlubokým a kolmým kaňonem Ploučnice. Říká se mu Průrva Ploučnice, protože voda mizí v tunelu ve skále. Ten je uměle proražený pro účely místního mlýna. Je dlouhý jen pár desítek metrů, ale pro vodáky je to prvotřídní atrakce. Končí totiž nízkým stupněm a hlubokou tůní. Měli jsme to štěstí, že jsme byli svědky jedné takové akce, kdy asi 20 lidí projíždělo na různých nafukovátkách tunelem a na druhé straně se obouchali o ten nízký stupeň, bylo málo vody.

Výhodou této akce byl stánek s pivkem, kde jsme se občerstvili a pokračovali do přilehlé vesnice Noviny pod Ralskem, kterou jsme celou prošli. Na samém konci jsme našli nóbl restauračku U zlaté lípy, zapadli jsme na zahrádku na pozdní obídek. Podnik sice slušnej, ale na kvalitě obsluhy by to chtělo ještě trochu zamakat.. na to že jsme tam byli sami, nějak zajímavě nestíhali. Nicméně jídlo dobré, slušně jsme se našťouchli a kolem páté se zvedli k odchodu. Vrátili jsme se kus zpátky až na roscestí s červenou turistickou.

Část cesty jsme museli jít po asfaltce, takže jsme uvítali návrat na polní cestu vedoucí zase na Ralsko. Makači s Elvírkou v čele se rozhodli pro ještě jeden přechod přes kopec.. no přechod, co jsem slyšel, tak skoro běželi a měli toho dost.. všichni.. No a druhá skupinka, pohodovkáři co po obědě neběhají, si našla vlastní cestu kolem Srního potoku. Cesta vedla kolem rybníků, po okraji lesa, u cesty rostly maliny.. pohodička. Na začátku Mimoně jsme si sedli na zahrádku, dali si pivko a čekali na makače.

Dorazili uhnaní chvíli po nás a hned se hnali k výdejnímu okýnku pro pití. Teď už nám zbýval poslední kousek přes Mimoň k zaparkovaným autům. Výlet jsme ukončili v sedm hodin, měli jsme kliku na počasí, kromě startovní přeháňky bylo krásně. Celkově lze říct super výlet, odhadem něco kolem 20km. Víkend jsme zakončili nedělní brigádou u Stýffka, betonovali jsme věnec na nové kůlně.


Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři