Na víkend hlásili pěkné počasí a proč toho tedy nevyužít - naplánovali jsme si prodloužený víkend v Perštejně. Ve čtvrtek odpoledne jsme naložili Nissánka a vyrazili jsme vzhůru sportovním výkonům na sever, přesně řečeno do Perštějna do Krušných hor. Už od čtvrtka nám počasí přálo a jak jinak zahájit naší krátkou dovolenou, než smontovat mamutka (Adel kolo), šlápnout do pedálů a najet prvních 12 kilometrů v kopcovitém terénu. Tato krátká vyjížďka nás natolik navnadila (Kajasse možná až moc), že jsme naplánovali na pátek trochu delší trasu, přímo za hranice. Naším cílem byly větrné elektrárny v Jöhstadtu.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
V pátek dopoledne jsme s malým zpožděným zahájili desetikilometrové stoupání do Horní Halže (cesta sem nám i s přestávkami na foto a hlavně k načerpání nové energie trvala 95 minut). Nejtěžší úsek jsme měli za sebou a tak jsme s radostí pokračovali dál na Kovářskou (převážně z kopce), dál na Černý potok (příjemná cesta z větší části lesem a hlavně bez výrazných výškových rozdílů) odkud už bylo vidět náš cíl. Důkladně jsme zdokumentovali přechod přes hranice a na německé straně jsme to dle cyklostezky vzali přes pole a po chvíli a nezbytné radě jedné ochotné německé občanky jsme měli elektrárny na dosah (a to do slova).
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Od doby vydání našich map vyrostly v poli navíc ještě dvě elektrárny (celkem jich bylo 14). Dali jsme malý oběd u informačního centra a vyhnáni hlukem ze všech těch elektráren jsme pokračovali dál přes Jöhstadt na Grumbach a přes Schmalzgrube (celkem pohodová cesta z kopce a hned zase do kopce) zpět do Čech. Ovšem hned za hranicemi nás opět uvítal velmi kopcovitý terén - od hranic přes Kryštofovy Hamry až k Přísečnické přehradě stále do kopce. Pauza u přehrady nám přišla opravdu vhod (krajina se zatím trochu změnila, vyjeli jsme totiž na chvíli z lesů).
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Cesta kolem přehrady už byla pro nás příjemná hlavně vidinou dlouhého sjezdu zpět do Perštejna. Aby to ale nebylo tak jednoduché a abychom samozřejmě najeli ještě pár kiláčků navíc, trošku jsem zabloudili. Díky mně jsme odbočili o křižovatku dřív, ale motivováni dlouhým sjezdíkem jsme se vrátili na původně plánovanou trasu a už jsme si to funěli do dalšího kopce na Měděnec, odkud nás čekal vysněný sjezd až do Perštejna. Na tachometru krásných 64km.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Po statečném pátečním výkonu jsme pojali sobotu trochu odpočinkově. Spolu s mojí sestrou jsme ve třech absolvovali výstup na Kadaňskou rozhlednu. Vypadalo to jako víkend s elektrárnami, na vrcholku jsme totiž měli na dohled hnědouhelné elektrárny Tušimice a Prunéřov. Večer jsme, ostatně jako každý večer naší dovolené, strávili u krbu nad grilovaným masíčkem.
![]() |
![]() |
Na poslední den jsme si naplánovali dobyvatelskou výpravu na hrad Šumná, s politováním ale musíme oznámit, že už byl dobyt před námi. Cesta na vrchol se nám hned na začátku schovala za strom a tak jsme si našli jinou. Za hustého mrholení jsme v 11:04 dorazili k cíli. Z hradu toho už moc nezbylo, ale i tak jsme byli s naším závěrečným výletem spokojeni. Honem zpátky domů na zemlbábu a zpátky na Bříství.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
www.hrady-zamky-tvrze.cz: Rozhodnutí založit hrad učinil Vilém ze Šumburka (Schönburgu) patrně roku 1431. Tehdy seděl se svým bratrem Alešem na hradě Perštejně u Klášterce nad Ohří; Perštejn však zřejmě oběma bratrům nevyhovoval a tak si statek v říjnu 1431 rozdělili. Vilémův hrad stál již r. 1435 a dostal název Nüenschonnburg (Nový Šumburk). Přízvisko “Nový” vymezovalo hrad vůči rodovému hradu Schönburgu v Sasku. S ohledem na dobu svého vzniku byl položen maximální důraz na kvalitu opevnění hradu, zatímco jeho obytná funkce zůstala značně potlačena. Vilém ze Šumburka prodal r. 1449 hrad Vilémovi z Illburka, který jej však musel již r. 1453 přenechal bratřím z Fictumu na umoření svých dluhů. Fictumové se zasloužili o obnovu a přestavbu hradu, a to i s ohledem na rozšíření jeho obytné složky. Přesto však panstvo jevilo o Šumburk v průběhu klidného 16. století jen malý zájem a po požáru v jeho druhé polovině zůstal hrad opuštěn. Od počátku 17. století náležel ke Klášterci.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |