Kovícká kola 2022       2022-06-16   

Po delší době hledání termínu plánujeme kola od neděle do úterý, bohužel nám pak do toho hodí vidle koncert Iron Maiden, který se několikrát přesunul až na "naše" pondělí. Takže se většina schází již ve středu. Ve Vraňanech u píva ladí nejbližší plán cesty a pak u ohně opéká klobásy. Ve čtvrtek dojíždí Karlik, schazuje Cuba z auta a po pár posledních úpravách kol již míříme v plné sestavě po cyklotrase směr Mělník. Při přejezdu Hořínských zdymadel si někdo všimnul, že se za námi zavírají závory. Náhoda, nebo přání myšlenky, bůh ví, ale zvedání mostu a průjezd nadměrně vysoké lodě s bagrem si nemůžeme nechat ujít.

Kola 2022 - důvod odloženého startu Kola 2022 - start v MlčechvostechKola 2022 - Hořínské zdymadloKola 2022 - Malá pevnost v TerezíněKola 2022 - Terezín

Po kratší pauze tady u soutoku, další na pivko a i obědové v Roudnici se rozhodujeme cestu stočit na Terezín. Jednalo se o ohromnou pevnost vybudovanou roku 1790 Josefem II, která i teď čítá spousty temných, ale i pěkných míst. Znalý města beru kluky přes Malou pevnost a most s pivovary ke kostelu v centu a následně na rozvaliny jednoho cípu opevnění. Na konec, jako třešničku na dortu, do muzea. Po krátké instruktáži o bastionové pevnosti od průvodce a vyzkoušení ovládání dobových zbraní, vyfasováváme lucerničky a vrháme se do temných podzemních chodeb. Neprocházíme celých 29 Km, ale jen část v nejdůmyslněji postavených západních objektech (Tudy se předpokládal útok). Prolézáme bastiony, galeriemi, prozkoumáváme střílny, minové chodby, vstřebáváme informace o různých taktikách boje, vodních a "diamantových" příkopech, ale třeba i jak brutálně se daly použít kartáčové střely. Po prohlídce ještě obcházíme část vnějšího opevnění a přemýšlíme jakou to asi muselo dát práci těch 280 milionů cihel zformovat do takovéhoto promyšleného komplexu.

Kola 2022 - TerezínKola 2022 - Terezínská pevnostKola 2022 - muzeumKola 2022 - náš militant ve svém živluKola 2022 - uvnitř pevnosti

Následoval krátký přejezd, večeře a vyhlídková projížďka po Litoměřicích + sjezd k Žernoseckému jezeru. Po krátkém bloudění mezi rybářskými zátokami nalézáme cestu na cíp jednoho poloostrova i rozumné místo na spaní s nedalekou plážičkou na koupání. Následující den, tak trochu rozlámaní spaním na tvrdé zemi mezi drny a pokousání od všemožných hmyzáků, míříme na Ústí s tím, že zkoušíme navštívit hrad Střekov. Bohužel byl zavřen pro soukromou akci a tak se moc nezdržíme a zkratkou přes železniční lávku a pár schodů uháníme dál na Děčín. Vedro nás nutí přibrzdit u Kauflandu, dokoupit zásoby minerálek, pečiva a ďábelských toustů. Vedle pěkného stánku v Dolním Žlebu se u popíjení radlera rozhodujeme, že využijeme přívoz až u Shony, abychom se mohli chlubit, že jsme byli v Německu ;-) .

 V podzemí Terezínské pevnostiTerezínská pevnostLitoměřice

Do Hřenska nás přepravuje lodička, nalézáme rozumnou restauraci a dáváme "něco malého" (Guláš s knedlíkem, kachničku a steak) k jídlu. No, výjezd na Janov k rozhledně + výlez na 33 metrů byly poměrně náročný a tak pomalu přemýšlíme o noclehu. Na mapě nalezená jeskyně Kniegsloch by to mohla být, ale ještě před dojezdem nás zastaví pěkná restaurace a tak si dáváme "něco malého" (štrůdlík, palačinky) na zub. Jeskyně pěkná, ale vysoko a pro kola nedostupná, takže noc trávíme pod nedalekým převisem v pískovcových skalách.

 Žernosecké jezeroSpaní u jezeraHrad StřekovDěčín

Krásné místo s výhledem do stromů opouštíme poměrně brzo. Ještě se rozloučíme s vodníkem, hlídajícím studánku a míříme na jih. S krátkou zastávkou u zemědělského muzea dojíždíme do Žandova. Dáváme si kávičku s koláčkem z místní cukrárny, kocháme se jízdou starých Volkswagenů, ale také zjišťujeme, že Karlova achilovka již nesnese další zátěž. Čeká na náměstí na svou zachránkyni a odvoz domů a my již jen ve třech opouštíme městečko.

 Spokojený kolistaTočený rádler u vodyHřensko z německé stranyLehký cyklistický obědRozhledna Janov u Děčína

Chvíli trvá, než si zvyknem, že ten čtvrtý vzadu není, ale mapa nás vede dál k rybníkům. (Člověka občas překvapí, že "odbočte vpravo a pak prudce doleva" v praxi znamená jeďte rovně po hlavní ;-). V Zahrádkách u první restaurace dáváme bramborové knedle, kachničku a smažák (zas něco malého k jídlu) a pak se přesouváme k Mácháči. V tom vedru byla koupel úžasná a ve vodě jsme vydrželi poměrně dlouho, teda než nám vyschlo v krku a museli jsme se přesunout pár kilometrů dál do Doks na Bernarda. Vysoké teploty nás ještě přinutí zastavit v Dubé u Červených vrat na kofolu + "černou zmrzlinu" a zauvažovat o dalším postupu. Požadavky jsou jasné, "málo kopců, co nejvíce ve stínu" mě vedou k myšlence, nedělního projetí kokořínského dolu. Naplánujeme pár záchytných bodů na přespání a vyrážíme na "průzkum". Chytáme se hned na prvním u zarostlého řopíku. Posekaná louka a strategické místo s nádherným výhledem do krajiny bylo skvělou volbou. Lenošíme, pojídáme pětichodové menu, popíjíme medovinu a užíváme klidu a pohody.

 NoclehárnaMalé zemědělské muzeumPoslední chvíle než zmizí v dáli..

Ráno sušíme věci od rosy, vyháníme mravence z báglů a poměrně brzy vyrážíme do údolí. Tubož, Ráj, výhled na hrad Kokořín, krátká zastávka na Harasově a už přibržďujeme kousek za Lhotkou u Mělníka, kde vlastně naše putování končí. Vláďa míří směrem na Káraný, McMloka ještě doprovodím přes Mělník a Barabu k Cítovu na vlak. Sám najedu na polňačku, kde pomalu zamířím k domovu. Unavený, vedrem umořený, ale po kovíckých kolách spokojený, dávám sprchu a šlofíka.

Poslední noc pod širákemKajass krátce po vyzvednutí evakuačním vrtulníkem

Tak snad zas vyjedem příště ... někam do neznáma. 

Vlastik



Přidání vlastního komentáře k této akci


      Napiš číslo třicettři